35 C 92/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 9 784,9 Kč, která je tvořena jistinou ve výši 5 000 Kč a úrokem, poplatky a smluvní pokutou ve výši 276,9 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatky za správu a poskytnutí úvěru (3x 1 400 Kč) ve 3 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 2. 2022. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly vyčerpávající a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení pasivní, vycházel soud z listin předložených žalobkyní. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh spolu se smluvními úroky ve výši 0,1 % denně a poplatky v celkové výši 4 200 Kč ve třech měsíčních splátkách. Žalovaný netvrdil, že by svůj dluh splatil, resp. že k tomu není povinen. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jeho pravidelné příjmy a výdaje. Z výpisu z účtu žalovaného za období od srpna do října roku 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu je záporný, žalovaný si v krátkém časovém horizontu vzal několik půjček ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) v řádu desetitisíců, avšak z výpisu již není zřejmé, že by je splácel. Výpis z účtu se vyznačuje nezvyklým množstvím plateb v síti Fortuna a TIPSPORT.cz. Výdaje žalovaného jsou tak ve značném nepoměru k jeho příjmu ze zaměstnání. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě přiměřených informací. Z předložených výpisů z bankovního účtu je zřejmé, že žalovaný si vzal v horizontu tří měsíců velké množství půjček u různých úvěrových společností ve výši cca 60 000 Kč a je zřejmé, že žalovaný v době poskytnutí úvěru u žalobkyně neměl žádné volné prostředky k úhradě úvěru, resp. jeho hospodaření s prostředky na účtu v žádném směru nenaznačují, že by měl zájem cokoli splácet. Z předložených důkazů, nehledě na výpis z evidence neplatných dokladů a exekucí, tak nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala, zda je žalovaný schopen plnit své závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a nevycházelo z údajů poskytnutých žalovaným, resp. zmíněné podstatné informace byly pominuty, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť postup žalobkyně odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019) a je zřejmé, že žalobkyně úmyslně nepostupovala, jak jí zákon jako profesionální straně smlouvy ukládá. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 2991 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto. Proto soud žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu po výzvě k úhradě (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 111,10 Kč, přičemž tato částka představuje 2,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 784,90 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.