37 C 132/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 25.2.2022 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 24.8.2008 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 17 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 11 832 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 544 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 3 844 Kč. Tato částka byla částečně započtena na sjednaný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 17 000 Kč na dlužné jistině a částku 7 988 Kč na dlužném souhrnném poplatku, který žalobce považuje za kapitalizovaný úrok. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně dne 22.7.2022, kde vznesl námitku promlčení žalovaného nároku. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. 4. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Podle § 100 odst.1 se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 je promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 5. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce, že byla uzavřena dne 24.8.2008 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 17 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 11 832 Kč. Celkovou částku 28 832 Kč měl žalovaný splácet v 53 splátkách po 544 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 17 000 Kč byla předána v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky. 6. Předně se soud zabýval vznesenou námitkou promlčení. Ze smlouvy o půjčce vyplývá, že byla uzavřena dne 24.6.2008 a první splátka měla být uhrazena nejpozději do 1.7.2008 Poslední splátka měla být uhrazena nejpozději po 53 týdnech, tj. 371 dnech, tj. nejpozději v měsíci červenci 2009. Po tomto datu mohl žalobce objektivně své právo vykonat poprvé. Žaloba byla podána až dne 25.2.2022, tj. objektivně po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. V souladu s § 100 odst. 1 a § 101 zákona č.40/1964 Sb. je tedy žalovaný nárok promlčen, soud přihlédl k důvodně vznesené námitce promlčení a žalobu bez dalšího zamítl. 7. Ve sporu byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však objektivně žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.