37 C 219/2021-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 20.7.2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 147,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 16.3.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl povinen žalovaný vrátit nejpozději do 10.4.2020, a to spolu s dohodnutým úrokem ve výši 0,9% denně. Žalovaný své povinnosti neplnil a na poskytnutý úvěr uhradil dne 31.12.2020 částku 7 000 Kč, která byla částečně umořena na smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, úrok a jistinu. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně. Předmětem žaloby je částka 8 614,04 Kč, která představuje zbylou jistinu a částka 1 533,30 Kč, která představuje smluvní pokutu. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný i žalobce se z ústního jednání řádně omluvili. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Soud provedl důkaz: potvrzením o provedené platbě; předžalobní upomínkou; úvěrovou smlouvou; úvěrovými podmínkami; fakturou žalobce. 6. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému dne 16.3.2020 částku 10 000 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedené platbě. Z provedených důkazů však dle názoru soudu nevyplývá, že by mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Z předložených listin tato skutečnost vyplývat nemůže a nevyplývá, kdy předložená úvěrová smlouva není žalovaným podepsána a ani z jiných předložených důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy skutečně došlo. Soud tak vychází z toho, že žalovanému byla částka 10 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, na základě které vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů od odeslání, tj. do 5.7.2021. 7. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu než tvrdil žalobce, a uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 3 000 Kč (10 000 Kč – 7 000 Kč) s úrokem z prodlení od 6.7.2021, v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 2 o.s.ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení by v tomto konkrétním případě měl žalovaný, kterému však objektivně žádné náklady nevznikly.