37 C 22/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 18.8.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 643,14 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 500 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 21.7.2017 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Bylo povinností žalovaného poskytnutý úvěr splácet, včetně úroku ve výši 8,5% měsíčně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru, a to vždy v pravidelných dohodnutých splátkách. Žalovaný čerpal celkem 30 000 Kč. Na poskytnutý úvěr neuhradil žalovaný jistinu ve výši 10 000 Kč, která je předmětem žaloby. Dále je předmětem žaloby částka 500 Kč, která představuje náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalobce dále požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 643,14 Kč, a to za období od 23.8.2017 do 21.10.2017. Současně požaduje zákonný úrok z prodlení. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019, došlo k převedení pohledávky na společnost [právnická osoba] a následně na žalobce. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že mu není zřejmé, z čeho konkrétně žalovaná částka vyplývá. Dále vznesl námitku promlčení žalovaného nároku. 3. Vzhledem k tomu, že tvrzená smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo dle názoru soudu prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným dne 21.7.2017 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce finanční prostředky poskytl. Žalobce soudu doložil neúplnou kopii z bankovního účtu, kde je zachycena pouze jedna transakce ve výši 10 000 Kč, a to dne 24.7.2017. Dle názoru soudu však z této listiny objektivně nelze dojít k závěru, že by tím žalobce prokázal, že právě žalovanému poskytl finanční prostředky, kdy soudu není známo, kdo konkrétně je majitelem předmětného bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil, dobrovolně se tak vzdal možnosti poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., k případnému doplnění a prokázání tvrzení. 6. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu nic jiného než žalobu v celém rozsahu zamítnout, aniž by případně posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím tvrzeného úvěru a dále námitku promlčení vznesenou žalovaným. 7. Ve věci měl úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.