38 C 103/2022-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 060 Kč návrhem podaným dne 25. 1. 2022 s odůvodněním, že žalovaná ve dnech 4. 11. 2021 a 18. 11. 2021 použila vozu MHD, který provozuje žalobkyně, bez platné jízdenky. Žalovaná nezaplatila jízdné, ani přirážky k jízdnému, ačkoliv jí žalobkyně adresovala výzvu k úhradě dlužných částek. 2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 7. 7. 2022 v nepřítomnosti účastníků (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, a žalovaná, ač řádně vyrozuměna o termínu jednání, se neomluvila, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná ve dnech 4. 11. 2021 a 18. 11. 2021 použila jako cestující vozy městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na linkách 136 a B, ani v jednom případě neuhradila jízdné, byla kontrolována ve stanicích Nádraží Libeň a Radlická. Žalované tak bylo vyúčtováno jízdné 30 Kč za každou jízdu a přirážka k jízdnému za každou jízdu po 1 500 Kč. Žalovaná uvedené částky dosud neuhradila. 4. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázala ani v jednom z uvedených případů platnou jízdenkou, nesplnila povinnost uloženou jí v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná porušila přepravní řád, neboť se při kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. K povinnostem cestujícího patří prokázat se platným jízdním dokladem, jinak zaplatit jízdné a smluvními podmínkami stanovenou přirážku. Žalovaná cestovala vozy dopravního podniku bez platné jízdenky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni přirážky k jízdnému ve výši 3 000 Kč a jízdné ve výši 60 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.