38 C 166/2022-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela po prověření její úvěruschopnosti prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 9. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala 99 182,98 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 4. 8. 2021, svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovanou do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Dále žalobkyně tvrdí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovanou měla být dne 11. 9. 2017 prostřednictvím internetu uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 35 000 Kč, úrokovou sazbou 8,5% měsíčně, RPSN 264,42% ročně. Smlouva není podepsána. Žalobkyně předložila pouze výpis z databáze své právní předchůdkyně, podle něhož na účet č. [bankovní účet] její právní předchůdkyně zaslala dne 17. 6. 2021 částku 4 000 Kč. Vyúčtováním právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že za období od 14. 6. 2021 do 23. 11. 2021 žalovaná vybrala dne 17. 6. 2021 částky 6 000 Kč a 4 000 Kč a celkový dluh činí 99 182,98 Kč. Dne 10. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovanou ve výši 98 817,52 Kč na žalobkyni. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně nebyla sjednána smlouva o úvěru. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, prokázala, že částku 10 000 Kč odeslala její právní předchůdkyně na účet žalované. 6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě její příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). 7. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud rozhodoval pouze o jistině ve výši 10 000 Kč, která byla poskytnuta žalované. Uvedenou částku žalovaná dosud nevrátila, proto soud rozhodl o její povinnosti tuto částku žalobkyni uhradit, ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala dalších 89 182,98 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když z podstatně větší části úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud opět dodává, že v daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.