38 C 171/2022-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 020 Kč návrhem podaným dne 16. 12. 2021, s odůvodněním, že žalovaná použila bez platné jízdenky vozu MHD, který provozuje žalobkyně a při přepravní kontrole se neprokázala platnou jízdenkou. Žalovaná nezaplatila přirážku k jízdnému. 2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 22. 8. 2022 v nepřítomnosti účastníků (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, a žalovaná, ač řádně vyrozuměna o termínu jednání, se neomluvila, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná dne 30. 9. 2020 v 14:04 hod. použila jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince 22, byla na zastávce Textilana kontrolována osobou pověřenou žalobkyní a neprokázala se platným jízdním dokladem. Žalované bylo v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně uloženo zaplatit spolu s jízdným ve výši 20 Kč přirážku ve výši 1 000 Kč, o provedené přepravní kontrole, resp. porušení tarifních a přepravních podmínek podepsala hlášení a převzala jeho stejnopis a dále jí byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky 1 020 Kč ze dne 23. 9. 2021. 4. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku (žalobkyně) neprokázala platnou jízdenkou, nesplnila povinnost uloženou jí v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a žalobkyni vzniklo oprávnění po žalované požadovat přirážku k jízdnému, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni jízdné s přirážkou k jízdnému ve výši 1 020 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.