38 C 20/2022-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná zapsala svého děti [jméno] a [jméno] k odběru obědů ve školní jídelně, kterou provozuje žalobkyně. Žalovaná neuhradila stravné pro dceru za měsíc květen 2021 a červen 2021. K pohledávce za každý měsíc byly zaslány žalované tři upomínky se smluvní pokutou 150 Kč. Žalovaná neuhradila stravné pro syna za měsíc květen 2021 a červen 2021. Ke každé ze čtyř pohledávek byly zaslány žalované tři upomínky se smluvní pokutou 150 Kč. Na svůj dluh žalovaná do podání žaloby ničeho neuhradila. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná přihlásila ke stravování ve školní jídelně žalobkyně syna [jméno] a dceru [jméno] a zavázala se uhradit pokutu ve výši 150 Kč za každou upomínku zaslanou v důsledku prodlení s úhradou stravného. Žalovaná nezaplatila úhradu za stravné dcery [jméno] za měsíc květen 2021 ve výši 940 Kč, za červen 2021 ve výši 893 Kč a provozní náklady 87 Kč. Bylo jí vyúčtováno 6 smluvních pokut po 150 Kč. Žalovaná nezaplatila úhradu za stravné syna [jméno] za měsíc květen 2021 ve výši 820 Kč a za červen 2021 ve výši 328 Kč. Bylo jí vyúčtováno opět 6 smluvních pokut po 150 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že stravování ve školní jídelně je školskou službou poskytovanou za úplatu ve smyslu ust. § 123 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ujednání o platbě za upomínku je smluvní pokutou ve smyslu ust. § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 5. Žalovaná nehradila sjednanou úhradu za stravné řádně a včas a žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužných úhrad (3 068 Kč) a smluvních pokut (1 800 Kč). Soud již ale v jiných obdobných případech žalobkyně upozornil, že poskytování stravování bude nahlížet jako spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť dle jeho názoru zde v důsledku poskytování služeb za úplatu vzniká vztah podnikatel - spotřebitel. V návaznosti soud zvážil přiznávání smluvních pokut, které byly v tomto případě dle jeho názoru zbytečně zasílány ve stejných termínech zvlášť pro každou pohledávku, čímž docházelo k neúměrnému navyšování dluhu v poměru s vymáhanou pohledávkou. Za problematickou považuje soud rovněž poslední větu smluvních podmínek uvedených v přihlášce, podle níž se smluvní strany vzdávají práva podat soudu návrh na snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty podle § 2051 o.z. Podle § 1813 o.z. jsou však zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele a souladu s navazujícím § 1814 písm. j) o.z. jsou konkrétně zakázána ujednání, která zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele. V obdobných případech soud po zvážení, zda žalobu v části o zaplacení smluvní pokuty za zaslané upomínky v plném rozsahu zamítnout, přistupuje k jejímu poměrnému snížení za účelem spravedlivé náhrady za zasílané výzvy a upomínky. S ohledem na shora uvedené soud žalobu do 900 Kč zamítl, ve zbývající části ji vyhověl, když důvodným shledal jak nárok žalobkyně na stravné a provozní náklady v celkové výši 3 068 Kč, tak na náklady spojené s upomínáním v celkové výši 900 Kč. Jinými slovy, soud nemohl moderovat smluvní pokutu ve smyslu ust. § 2051 o.z., ale k pokutám ve smyslu ust. 1815 o.z. jako k ujednáním zakázaným nepřihlížel a částku 900 Kč přiznal jako náhradu náklad§ na upomínání. 6. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné pouze z části přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 3 541 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze soudního poplatku 1 000 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z odměny právní zástupkyně za dva úkony právní služby spočívající v převzetí věci a sepisu žaloby (2x 200 Kč) a půlúkon spočívající v sepisu předžalobní upomínky (100 Kč) a § 6 odst. 1, § 7 bod 2, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1,2 advokátního tarifu za úkon právní služby spočívající v účasti u jednání dne 7. 3. 2022 (1x 1 000 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se čtyřmi úkony právní služby (3x 100 Kč, 1x 300 Kč) a částky ve výši 441 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně již takových návrhů u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 8. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.