38 C 237/2022-61 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou po posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 18. 2. 2019 smlouvu o úvěru a na jejím základě jí téhož dne poskytla 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 1 935 Kč, efektivní úroková sazba byla sjednána ve výši 129,68% ročně. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, uhradila 33 splátek, dne 20. 2. 2022 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá smluvních pokut ve výši 4 491 Kč (9x 499 Kč), nákladů na upomínání ve výši 3 200 Kč (16x 200 Kč) a částky 21 031,95 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně a kapitalizovaného úroku ve výši 17 430,86 Kč (86,1% ročně z jistiny). 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2019 (č.l. 39-41) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 92 800 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 935 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 129,68% ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 129,68% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. 6, za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činily 499 Kč a dále 0,1% denně z dlužné částky. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů“ (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že byla seznámena s podmínkami a úvěru a nemá žádné dluhy. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 2. 2019 (č.l. 38) bylo zjištěno, že žalované bylo sděleno, že splnila podmínky pro čerpání úvěru ve výši 26 000 Kč. Z listiny„ Hodnocení klienta“ (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalované ve výši 18 537 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání ve výši 12 300 Kč a ostatních příjmů ve výši 6 237 Kč, celkových výdajů ve výši 6 430 Kč, tvořených životním minimem 3 410 Kč, splátkami žalobkyni 820 Kč, bydlení 2 000 Kč, ostatními 200 Kč. Z předsmluvního formuláře (č.l. 23-24) bylo zjištěno, že žalovaná byla seznámena s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z karty klienta (č.l. 37) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 33 splátek po 1 935 Kč. Z listiny označené jako Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek (č.l. 8-12) bylo zjištěno, že znalec ukazuje rozdílnou výši efektivní a nominální sazby dle frekvence splácení. Z výpisů registru SOLUS (č.l. 16) bylo zjištěno, že žalovaná splatila poslední úvěr v tomto registru evidovaný v roce 2016. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 18) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 26 000 Kč. Z výzev a dodejky ze dne 17. 8. 2021, 17. 2. 2022, 19. 7. 2021, 19. 4. 2021, 22. 3. 2021, 17. 6. 2021, 18. 5. 2021, 3. 1. 2022, 17. 1. 2022, 20. 2. 2022, (č.l. 26 - 35) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě úvěru. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 12. 2018 (č.l. 42) bylo zjištěno, že od ledna 2019 byl žalované přiznán invalidní důchod ve výši 6 258 Kč měsíčně. Z poštovní poukázky (č.l. 43) bylo zjištěno, že žalované byl vyplacen důchod ve výši 6 237 Kč za leden 2019. Z výplatních pásek za prosinec 2018 a leden 2019 (č.l. 44 a 54) bylo zjištěno, že žalovaná v této době dosahovala u [název] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] měsíčního příjmu ve výši 12 356 Kč 12 128 Kč. Z výpisu účtu za prosinec 2018 (č.l. 47) bylo zjištěno, že na účet žalované v tomto měsíci bylo připsáno v tomto období 3 000 Kč a odepsáno 2 719 Kč. Z pracovní smlouvy z 22. 12. 2010 (č.l. 48-49) bylo zjištěno, že [název] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] uzavřela jako zaměstnavatel pracovní smlouvu. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 15. 12. 2015 (č.l. 52) bylo zjištěno, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Ze mzdového výměru (č.l. 50) bylo zjištěno, že od 1. 1. 2017 byla žalované přiznána mzda 11 715 Kč. Z potvrzení [název] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 15. 2. 2019 (č.l. 53) bylo zjištěno, že žalované byla vyplácena měsíční průměrná mzda za říjen – prosinec 2018 ve výši 8 161 Kč, za leden 2019 ve výši 12 128 Kč. Z potvrzení [název] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 14. 1. 2019 (č.l. 51) bylo zjištěno, že žalované jako zaměstnankyni je vyplácena mzda na pokladně. 4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 2. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou byla žalované poskytnuta částka 26 000 Kč, kterou se zavázala splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 1 935 Kč, s úrokem ve výši 129,68% ročně, RPSN činila dle žalobkyně 130,69%. Žalobkyně příjmy žalované za měsíce říjen 2020 – leden 2019 zjistila z výplatních pásek a potvrzení o příjmu, existenci a trvání pracovního poměru žalované z pracovní smlouvy a potvrzení zaměstnavatele, dále je zjistila z potvrzení správy sociálního zabezpečení. Výdaje žalované zjistila žalobkyně z prohlášení žalované a částečně z výpisu účtu za prosinec 2018, výdaje účtu bez bližšího určení činily 2 719 Kč a příjmy účtu 3 000 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřa