38 C 257/2022-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem osobního vozidla s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], přičemž k vozidlu nebylo v období od 29. 5. 2021 do 10. 9. 2021 v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný doposud neuhradil příspěvek ve výši 4 935 Kč a náklady uplatnění ve výši 300 Kč, na které žalobkyni dle výše citovaného zákona vznikl nárok v důsledku porušení povinnosti ze strany žalovaného. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem Německa. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa žalovaného], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má na základě provedených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaný byl v rozhodném období od 29. 5. 2021 do 10. 9. 2021 evidován v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], neměl sjednánu smlouvu o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a byl žalobkyní výzvou ze dne 1. 11. 2021 vyzván a následně upomínkou ze dne 2. 2. 2022 upomenut k úhradě příspěvku ve výši 4 935 Kč a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč. Dlužná částka byla v předžalobní upomínce ze dne 2. 3. 2022 vyčíslena spolu s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky na 5 295 Kč. 5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Výše denní sazby příspěvku podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro tuzemské vozidlo - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně činí 47 Kč ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Žalovanému tím, že v rozporu s § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, provozoval období v období od 29. 5. 2021 do 10. 9. 2021 tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti, vznikla v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za zmiňovanou dobu. Výše příspěvku je dána podle § 4 odst. 3, odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. součinem výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla (47 Kč) a počtu dní (105), kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Provozováním vozidla v rozporu se zákonem tak žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 4 935 Kč a náklady uplatnění ve výši 300 Kč, což dosud neučinil, žaloba je tak podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl. 8. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 3 978,16 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč, odměna za právní zastoupení 5 850 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1,2 vyhlášky, § 14b č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (čtyři úkony právní služby: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby (po 300 Kč), účast u jednání (1 000 Kč), 4x režijní paušál (3x 100 Kč, 1x 300 Kč dle § 13, § 14b advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Soud přiznal dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu náhradu cestovních výdajů ve výši 557,16 Kč (za cestu ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět při délce jedné cesty 109 km, průměrné spotřebě paliva vozidla právního zástupce ve výši 6,3 l nafty na 100km, ceně paliva 47,10 Kč a výši cestovní náhrady 4,70 Kč za 1km) a náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu (náhrada cestovních výdajů a ztráty času byla snížena na třetinu vzhledem k účasti právního zástupce u třech jednání dne 3. 10. 2022). Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 621 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. Ostatně v tomto smyslu žalobkyně náhradu nákladů sama účtovala. 10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.