38 C 415/2021-58 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 19. 8. 2019 smlouvu o úvěru a na jejím základě mu téhož dne poskytla 20 000 Kč, z toho 2 500 Kč bylo použito na provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 37 500 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55%. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, dne 24. 8. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila, nesplacenou jistinu dle žalobkyně tvoří částka 22 895 Kč, dlužný úrok 1 446 Kč, dluh na jistině 3 145 Kč. Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání 3 upomínek ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 996 Kč (4x 499 Kč) a částky 1 264 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně. 2. Žalovaný při ústním jednání uvedl, že uhradil asi jen 2 splátky, smlouvu sjednal po telefonu a poté odeslal žalobkyni soubor pdf s podepsanou smlouvou, žalobkyni uvedl pouze své příjmy, další věci doplnila zástupkyně žalobkyně. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 1. 2021 (č.l. 13-15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, částka 2 500 Kč byla uhrazena zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 37 500 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč s datem poslední splátky 20. 2. 2023, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 35,2% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. IV.2, za každý jednotlivý případ prodlení 499 Kč a dále ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z listiny označené jako„ Výdaje spotřebitele“ (č.l. 16) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své měsíční výdaje: na bydlení 5 000 Kč, splátky úvěrů 5 300 Kč; mzdu 20 000 Kč. Z čestného prohlášení (č.l. 16 p.v.) soud zjistil, že žalovaný označil jediný úvěr, u [právnická osoba], ve výši 34 00 Kč, se zůstatkem 33 397 Kč a splátkami 701 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 17) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (č.l. 20) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného. Z výplatních pásek za říjen a prosinec 2020 (č.l. 20 p.v. a 23) bylo zjištěno, že žalovaný v této době dosahoval měsíčního příjmu ve výši 24 912 Kč a 21 636 Kč. Z výpisu z účtu za listopad 2020 (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalovaný v tomto měsíci obdržel mzdu ve výši 24 912 Kč, připsáno v tomto období bylo 26 633 Kč a odepsáno 26 997 Kč. Z výpisu centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku (č.l. 22 a 23 p.v.) bylo zjištěno, že žalovaný nebyl k 21. 1. 2021 v těchto rejstřících evidován. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 25) bylo zjištěno, že na účet [jméno] [příjmení] žalobkyně dne 21. 1. 2021 uhradila 2 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 26) bylo zjištěno, že na účet žalovaného žalobkyně dne 21. 1. 2021 uhradila 27 500 Kč. Z výpisů databáze žalobkyně (č.l. 27-28) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 5 900 Kč. 4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 19. 1. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 27 500 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 10 000 Kč, jehož součástí byla provize ve výši 2 500 Kč a úrok ve výši 21,55 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 35,2%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce říjen – prosinec 2020 zjistila z výplatních pásek a výpisu z běžného účtu žalovaného, výdaje žalovaného zjistila pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z částečného výpisu z běžného účtu za měsíc listopad 2020, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/