38 C 459/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 2 070 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 4. 4. 2016 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla tovární značky Škoda, typ Octavia, [registrační značka] s počátkem pojištění od 5. 4. 2016 a ročním pojistným ve výši 3 688 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné a dluží jej za období od 5. 4. 2020 do 9. 8. 2020. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil, proto soud postupoval ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 4. 4. 2016 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění ke dni 5. 4. 2016, jejímž předmětem bylo pojištění zahrnující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Škoda, typ Octavia, [registrační značka] a roční pojistné činilo po slevě 4 753 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 5. 4. 2020 do 9. 8. 2020 (2 070 Kč), žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě pojistného dne 13. 1. 2021. 4. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny pojistné smlouvy ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejichž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného a žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. za období od 5. 4. 2020 do 9. 8. 2020 Částku 2 070 Kč žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.