38 C 65/2022-118 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 12. 8. 2016 smlouvu o poskytování bankovních služeb (dále jen„ smlouva“), žalovaná přečerpala účet a vznikl jí dluh ve výši 2 250 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako banka zřídila žalované účet, žalovaná nadměrným čerpáním vytvořila záporný zůstatek na účtu ve výši 2 250 Kč, svůj dluh neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2020 se žalobkyně stala věřitelem pohledávky ve výši 2 250 Kč. 4. Soud právní jednání účastníků a jejich právních předchůdců posuzoval dle ust. § 1879 o smlouvě o postoupení pohledávek, § 2662 o účtu a § 2395 o úvěru zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a podle ust. § 86 odst. 1 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o účtu ve smyslu ust. § 2662 o.z., žalované byl podle této smlouvy umožněn výběr hotovosti a převod peněžních prostředků z účtu, i při nedostatku peněžních prostředků na účtu ve smyslu ust. § 2665 o.z. a na poskytnutí prostředků takovým způsobem se tak vztahují ustanovení o úvěru, smlouva byla uzavřena v písemné formě podle ust. § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, tedy platně. Soud dospěl dále k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ust. § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury Soudního dvora EU (rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]) a Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud žalobkyni, která pohledávku za žalovanou nabyla ve smyslu ust. § 1879 o.z., mohl přiznat jí požadovanou částku, žalobu shledal soud důvodnou. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené [anonymizováno] a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona [číslo] Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.