48 C 18/2022-9 — Okresní soud v České Lípě

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu [číslo] o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, jež se zavázal zaplatit do 22. 2. 2020 v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplatil úvěr dohodnutým způsobem, vznikla věřiteli pohledávka, kterou pak postoupil na žalobkyni. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalovaného 8 000 Kč na jistině a 1 920 Kč na poplatcích. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nesplatil dluh ve sjednaném termínu (22. 2. 2020), je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva spolu s podacím lístkem) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní prokázáno poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení byla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o úvěroví smlouvě. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 9 920 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o. z. za dobu od 22. 2. 2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 920 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.