48 C 318/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 16 080 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalované splácet půjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce a nájemní smlouvou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala zaplatit i poplatek ve výši 8 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a všech poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 306 Kč do 26. 3. 2013. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradila 2 280 Kč, poslední splátku uhradila 27. 3. 2012. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 16 080 Kč, z toho dlužná jistina činila 8 758,17 Kč a dlužný poplatek 7 321,83 Kč. Žalobce dále požaduje po žalované zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 21 % ročně od 26. 3. 2013 do 22. 9. 2016 v částce 6 429,70 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 8 758,17 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 4. 4. 2012 do 22. 9. 2016 ve částce 3 034,89 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 758,17 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení. Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky. Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum] vč. smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, přehledem plateb, předžalobní výzvou včetně podacího lístku. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 1 277 Kč. Soud shledal, že sazba 21 % ročně není nepřiměřenou sazbou a nárok je v souladu s hmotným právem. Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit zbývající část dlužné jistiny ve výši 8 997 Kč. Soud rovněž shledal v souladu s žalobou důvodným nárok žalobce na úhradu úroku z půjčky ve výši 21% ročně a zákonného úroku z prodlení od data splatnosti celé půjčky z dlužné jistiny, jak je uvedeno ve výroku II.. Ve výroku I. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení odměny za zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Ujednání o ostatních poplatcích je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům. Krom jiného soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. V tomto případě soud vypočetl, že žalovaná by dle smlouvy zaplatila včetně úroku navíc 84 % půjčené jistiny. Soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 267,99 Kč, přičemž tato částka představuje 11,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,95 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 080 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.