48 C 451/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení, které bylo zahájeno dne 21. 9. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 346,88 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s dodatkem ze dne [datum], na částku 25 000 Kč, splatnost úvěru měla nastat dne 13. 12. 2020. Žalovaný se měl ve smlouvě zavázat úvěr splatit a zaplatit věřiteli úroky přirostlé k úvěru a další poplatky s odkazem na obchodní podmínky a sazebník, celkem částku 30 125 Kč. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Smlouvou ze dne [datum] byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným, který o tomto byl písemně informován. K datu postoupení dlužil žalovaný 28 744 Kč, z toho na jistině 24 125 Kč, na smluvní pokutě 4469 Kč a na nákladech za upomínání 150 Kč. Žalobkyně dále požaduje 289 Kč na nákladech na vymáhání. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na nařízeném jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaný se jednání nezúčastnil, byť k němu byl řádně předvolán dne 7. 1. 2022, stejného dne mu byla doručena i žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě provedeného dokazování (nepodepsané smlouvy o úvěru, čerpání úvěru, upomínky, předžalobní výzva, VOP, doklady k postoupení pohledávky) má soud pouze za prokázané, že žalobkyně postupně zaslala na účet žalovaného částku 25 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně pak soud spočítal, že žalovaný na dluh uhradil původnímu věřiteli částku 6 000 Kč. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu. Předložený text smluv o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovaným (ani žalobkyní), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření této konkrétní smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování (především z obchodních podmínek) je zřejmé, že žalobkyně využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření závazkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, která jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaný akceptoval, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalovaného. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložený text smlouvy o úvěru však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaný s textem smlouvy seznámil a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaný akceptoval. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 25 000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 18 875 Kč, když oproti jistině započetl žalovaným zaplacenou částku 6 000 Kč. Důvodný je i úrok z prodlení požadovaný od dne 14. 12. 2020, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.), a žalobkyně žádala úrok z prodlení až od data (ode dne následujícího) uplynutí tvrzené lhůty pro vrácení. Žaloba pak není důvodná co do požadovaného úroku 5 125 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a dalších poplatků, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovanou zavazovalo k jejich úhradě. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu než tvrdil žalobce, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 18 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 875 Kč od 14. 12. 2020 do zaplacení. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku zamítl. Jak je shora uvedeno, nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, a nemohlo být tedy prokázáno ani platné sjednání tvrzené smluvní pokuty a dalších poplatků. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 858,03 Kč, přičemž tato částka představuje 33,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 134 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 346,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.