48 C 461/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu k službě [anonymizováno] účet, jejíž součástí byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná prostřednictvím těchto prostředků požádala o uzavření smlouvy, a to elektronický podpisem návrhu. Tento podpis byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalované zaslán prostřednictvím SMS žalovaná tímto způsobem akceptovala návrh smlouvy. Celkový limit platby je dán zůstatkem na účtu. Na základě smlouvy o nákupním účtu byla žalované zřízení služba [anonymizováno] nákupní účet. Žalovaná využila služeb v celkové výši 4 951 Kč. Dle obchodních podmínek vzala žalovaná na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti jí bude účtován poplatek za prodloužení splatnosti, který činí celkem 650 Kč plus 10% z celkového vyúčtování. Celkem činí tento poplatek 1 146 Kč. Žalobkyně soudu prokazovala svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o poskytování služby„ [anonymizováno]“, předžalobní výzvou, všeobecnými obchodními podmínkami, vyúčtováním za jednotlivé měsíce trvání smlouvy. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Právní vztah mezi účastníky lze analogicky podřadit pod ustanovení § 2395 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb., dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho pořádání a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník s tím, že sazba úroku 10 % p. a. byla stanovena v souladu s vl. nař. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 185,50 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.