48 C 468/2021-11 — Okresní soud v České Lípě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení revolvingového úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 300 Kč měsíčně. Byl dohodnut poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, dále smluvní úrok, který je závislý na době splácení ve výši 20%. Rovněž byly sjednány smluvní pokuty za prodlení žalované. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaná nejprve požádala o poskytnutí úvěru. Úvěr byl vyplacen na účet žalované č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila podmínky poskytnutého úvěru, když zaplatila pouze částku 1 550 Kč, která byla v souladu se smlouvou použita nejprve na příslušenství, poplatky a smluvní pokutu, je předmětem žaloby poskytnutý úvěr ve výši 5 000 Kč, dohodnutý smluvní úrok kapitalizovaný částkou 2 378 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 363 Kč. Po odpočtu zaplacené částky činí dluh 7 191 Kč. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle nichž smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši z úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nař. vlády. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 191 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.