48 C 92/2020-71 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 72 223,78 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu na základě objednávky na zámečnické a montážní práce v období od 1. 10. 2019 do 1. 10. 2020 v [anonymizováno 5 slov] [země]. Žalobce tvrdí, že dílo zhotovil řádně a včas, vyúčtoval je fakturami [číslo] byly mu však uhrazeny pouze faktury [číslo] ne v plné výši, faktura [číslo] nebyla uhrazena vůbec. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu, ten však nic neuhradil. Po výzvě soudu, aby žalobce doplnil tvrzení a označil k nim důkazy, žalobce uvedl a doložil, že na základě provedených prací pro žalovaného vyúčtoval fakturou [číslo] částku 3 004 Eur splatnou 2. 12. 2019, fakturou [číslo] částku 715 Eur splatnou 7. 12. 2019, fakturou [číslo] částku 2 559 Eur splatnou 2. 1. 2020 a fakturou [číslo] částku 1 430 Eur splatnou dne 17. 1. 2020, celkem za práci částku 7 098 Eur a za cestovné 610 Eur, žalovaný uhradil dne 16. 12.2019 částku 92 975 Kč, kterou banka převedla na účet žalobce ve výši [číslo] Eur a dne 2. 1. 2020 částku 35 750 Kč, kterou banka převedla na účet žalobce ve výši [číslo] Eur (celkem 5 055,15 Eur). Žalovaný potvrdil uzavření smluv na práci, výši sjednané odměny na hodinu i počet odpracovaných hodin, zároveň uvedl, že se s žalovaným dohodli na přepočtu 25 Kč za EURo, kdy tuto dohodu žalobce nepotvrdil a žalovaný ji nebyl schopen doložit. Zásadně však popřel dohodu o hrazení cestovného na pracoviště. Ani po výzvě soudu žalobce neprokázal žádnou dohodu s žalovaným k nároku na zaplacení cestovného ve výši 610 Eur. Doložil pouze e-mailovou komunikaci s třetí osobou, kdy účtovat, dle této komunikace, měl nějaké v.o.s. se sídlem v [obec] (nečitelná firma a IČ je chybné). Z listinných důkazů, objednávky, faktur, výpisu z účtu žalobce, výpisu z účtu žalovaného, byl zjištěn následující skutkový stav: žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu na zámečnické a montážní práce v období od 1. 10. 2019 do 1. 10. 2020 v [anonymizováno 5 slov] [země], když před touto zakázkou za stejných podmínek vykonával žalobce pro žalovaného obdobnou činnost na zakázce [anonymizováno]. Žalobce vyúčtoval fakturou [číslo] částku 3 004 Eur (2613 Eur práce 391 Eur cesta) splatnou 2. 12. 2019, fakturou [číslo] částku 715 Eur splatnou 7. 12. 2019, práce na akci [anonymizováno], fakturou [číslo] částku 2 559 Eur (2340 Eur práce 219 Eur cesta) splatnou 2. 1. 2020 a fakturou [číslo] částku 1 430 Eur splatnou dne 17. 1. 2020, práce na akci [anonymizováno], celkem za práci částku 7 098 Eur a za cestovné 610 Eur, žalovaný uhradil dne 16. 12.2019 částku 92 975 Kč, kterou banka převedla na účet žalobce ve výši 3648 Eur a dne 2. 1. 2020 částku 35 750 Kč, kterou banka převedla na účet žalobce ve výši 1406 Eur (celkem 5 055,15 Eur). Zbývá tedy uhradit na sjednané odměně za práci částku 2 042,85 Eur, žalovaný zároveň učinil nesporným počet odpracovaných hodin. Dohodu na úhradě cestovného žalobce neprokázal. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2610 odst. 1 občanského zákoníku, právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně provedené práce pro žalovaného, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a přiznal žalobci částku 52 378,70 Kč, t.j. k datu vyhlášení rozsudku částku 2 042,85 EUR při kurzu 25,64 Kč za EURo. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. S ohledem na skutečnost, že žalobce neprokázal uzavření dohody o hrazení cestovného do místa výkonu práce, t.j. ani do [anonymizováno], ani do [anonymizováno], soud žalobu o náhradu cestovného ve výroku II. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 453,32 Kč, přičemž tato částka představuje 45,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 612 Kč a cestovní náhrady v celkové výši 4 055,24 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 7. 2021 částka 1 875,12 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 550 ujetých km z [anonymizováno] (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 3. 2022 částka 2 180,12 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 550 ujetých km (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,7 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), kdy soud považuje za hospodárné, kdy v souvislosti s řízením sp. zn. [spisová značka] [jméno] [příjmení] konaným ve stejné dny bezprostředně po sobě, měla být doprava obou žalobců ze stejného místa k soudu provedena společně.