51 C 102/2022-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 2. 1. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Věřitel měl žalovanému poskytnout na bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se měl zavázat vrátit peněžní prostředky do 6. 4. 2019, což neměl doposud učinit. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo dne [datum] nařízeno jednání. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se jednání bez omluvy nezúčastnil, byť byl k jednání řádně předvolán, měl možnost se seznámit s žalobou. U obou účastníků je zachována desetidenní lhůta k přípravě na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Při písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku bylo postupováno podle § 157 odst. 4 o. s. ř., kdy v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud na základě provedeného dokazování (VOP, výpis z bankovního účtu, smlouva o zápůjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], předžalobní upomínka spolu s poštovním podacím archem, zpráva banky ze dne 29. 7. 2022) dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení„ prokázala vlastní aktivní legitimaci a dále prokázala, že věřitel jako její právní předchůdce zaslal na účet žalovaného částku 10 000 Kč, kterou žalovaný doposud nevrátil. Současně soud ověřil, že jediným disponentem účtu byl v rozhodné době žalovaný. Ničeho dalšího v řízení prokázáno nebylo. Žalobkyně sice v řízení tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nicméně uzavření takové smlouvy s žalovaným nebylo prokázáno. Zvolený elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce totiž nijak negarantuje autentizaci a identifikaci žalovaného, i pokud by bylo v řízení prokázáno, že žalovaný skutečně takovou smlouvu uzavřel, nebylo by prokázáno, jaký text tvrzené smlouvy o zápůjčce žalovaný akceptoval. U předloženého dokumentu (mimo již výše uvedený„ problém“ s autentizací a identifikací žalovaného) totiž chybí spolehlivý údaj o tom, že smlouva od data uzavření nedoznala žádné změny. Žalobkyní předkládaný dokument však takové předpoklady nesplňuje, žaloba by proto nebyla důvodná. Tvrzení žalobkyně však postačovala pro posouzení věci jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu celé žalované částky 10 000 Kč, kterou věřitel žalovanému zaslal na jeho účet, ve smyslu § 2991 a násl. citovaného zákona. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu, když má podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. za prokázanou i aktivní legitimaci žalobkyně. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.