51 C 290/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 25 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 5. 9. 2021, což neměla doposud učinit. Smlouva měla být uzavřena dálkovým způsobem prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum], žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se z účasti na jednání prostřednictvím svého zástupce řádně a včas omluvila. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”) a věc projednal v jejich nepřítomnosti; vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Soud na základě provedeného dokazování žalobě vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované postupně částku celkem ve výši 25 000 Kč (částka 5 000 Kč dne 28. 12. 2020, částka 11 000 Kč dne 23. 2. 2021, částka 1 500 Kč dne 7. 4. 2021, částka 1 700 Kč dne 18. 5. 2021, částka 1 000 Kč dne 19. 5. 2021, částka 2 000 Kč dne 28. 5. 2021, částka 1 000 Kč dne 31. 5. 2021, částka 1 800 Kč dne 21. 6. 2021), přičemž částky byly původním věřitelem zaslány na účet č. [bankovní účet], jehož disponentem a vlastním byla podle zprávy banky ze dne 7. 10. 2022 žalovaná. Soud s ohledem na elektronický způsob tvrzené smlouvy o úvěrů, neměl za prokázané, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, a to s ohledem na nedostatek autentifikace a identifikace osoby žalované. Nárok však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť tím, že peněžní prostředky byly zaslány na účet, jehož majitelkou a jediným disponentem je žalovaná, se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je po právu včetně úroku z prodlení, protože žalovaná je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1970 o. z.). Aktivní legitimaci žalobkyně z titulu postoupení pohledávky má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.