51 C 308/2022-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 419,09 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a VOP [anonymizována dvě slova]. Žalovaný měl k 12. 9. 2019 postupně z úvěrového rámce vyčerpat peněžní prostředky ve výši 102 382 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč, při úrokové sazbě 22,68 % p.a., dohodnutém pojištění jako součást měsíční splátky v rozsahu 3,34 %. Žalovaný však neměl poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, žalobkyni měl vzniknout nárok na dohodnutou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 184,28 Kč, žalobkyně pak k 24. 2. 2022 měla od úvěrové smlouvy odstoupit. Žalobkyně se po žalovaném domáhá jistiny úvěru, pojistného, úroku do zesplatnění, náhrady nákladů za vymáhací proces, smluvní pokuty za prodlení. Žalovaný měl po odstoupení od smlouvy částečně plnit částkou 4 750 Kč, částka měla být započtena na jistinu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 24. 10. 2022. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Protože se jedná o bagatelní věc, odvolání není přípustné, při odůvodnění rozsudku bylo postupováno podle § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve spojení s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud na základě provedeného dokazování (úvěrová smlouva, VOP, výzva k úhradě dlužné splátky ze dne 18. 1. 2022, dopis ze dne 24. 2. 2022, výpis z úvěrového účtu, předžalobní upomínka) dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný. Žalobě bylo možné vyhovět v rozsahu požadované jistiny úvěru, úroku, nákladu spojených s vymáháním pohledávky a dlužným pojištěním, neboť soud má z provedeného dokazování za dostatečně prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru s maximálním úvěrovým rámcem 100 000 Kč, který se žalovaný zváazel splácet měsíčními splátkami ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, měsíční splátka byla splatná vždy k 10. dni v měsíci, při dohodnuté úrokové sazbě ve výši 25,08 % ročně, dohodnutém pojistném vev ýši 3,34 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný však neměl dohodnuté splátky plnit řádně a včas, žalobkyně proto od předmětné smlouvy dne 24. 2. 2022 odstoupila a žalovaného vyzvala k úhradě. Jedná se o řádně a platně uzavřenou smlouvu o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku, nicméně žalovaný jako dlužník doposud řádně nesplnil jeho závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky a dalšího dohodnuté nároky. Co do požadované smluvní pokuty za prodlení soud nezjistil, že by taková smluvní pokuta byla mezi účastníky řádně dohodnuta jako přímá součást smlouvy o úvěru (viz I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013), žalobě proto nebylo vyhověno co do částky 184,28 Kč včetně úroku z prodlení jako vyčíslené smluvní pokutě, nicméně ve zbývající části soud žalobě vyhověl jako důvodné. Právní posouzení vychází z § 497 obchodního zákoníku, § 369 odst. 1 obchodního zákoníku (úrok z prodlení). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 570,24 Kč, přičemž tato částka představuje 95,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.