51 C 386/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 19. 4. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 8.369,95 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 4.300 Kč na účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4.069,95 Kč do 14. 9. 2019, což žalovaná neměla doposud učinit. Smlouva byla dohodnuta prostřednictvím účtu žalované zřízení na webových stránkách [webová adresa]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 6. 12. 2021, stejného dne byla žalované doručena žaloba. Obojí žalovaná převzala osobně. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvila. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 4.300 Kč žalované a postoupení pohledávky za žalovanou na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 4.300 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by věřitel či žalobkyně prokazatelně vyzval žalovanou k vydání poskytnutého plnění dříve než na základě předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021 (zasíláno současně s oznámením o postoupení pohledávky) ve spojení s domněnkou doby dojití podle § 573 o. z. a v upomínce stanovené lhůty k zaplacení do tří dnů. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a dále nebylo prokázáno prodlení žalované dříve než před 9. 2. 2021. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40,80 Kč, přičemž tato částka představuje 2,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 48,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 369,95 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.