10 C 329/2023-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 12 788,89 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel dne 1. 9. 2013 s jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal dále zaplatit paušální ceny za plnění a za služby spojené související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí k úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 884 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 100 týdenních splátkách po 489 Kč, tedy nejpozději do 2. 8. 2015 Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 10. 2017, tedy více jak před 6 lety, přičemž celkem žalovaný uhradil částku 35 884 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobce postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 788,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 571,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 169,32 Kč, úrok ve výši 19 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 382,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 6 382,46 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Podle doložené zákaznické karty byla ověřena majetková situace žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek, z nájemní smlouvy a ze SIPO. Vůči žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání dostavil, vysvětlil, že se domníval, že má již vše zaplaceno, od roku 2017 jej nikdo nekontaktoval. 4. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení důkaz smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, zákaznickou kartou, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena dne 1. 9. 2013 smlouva o půjčce, na jejímž základě se věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 100 týdenních splátkách po 489 Kč. 11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným. Ze zákaznické karty ze dne 1. 9. 2013 pouze vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako [anonymizováno] ve spol. [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 17 000 Kč, kdy s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto půjčku je dostatečná. Dále byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Soud však nepovažoval toto hodnocení poměrů žalované za dostačující, když nijak nebyly zkoumány výdaje žalovaného a jeho osobní a majetkové poměry. Žalobce pouze odkázal na to, že žalovaný údaje stvrdil svým podpisem a žalobce, resp. Jeho právní předchůdce, neměl důvod pochybovat o jejich správnosti. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 16. V tomto řízení žalobce neprokázal, že řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalované. Bylo zjištěno, že žalovaný měl shora uvedený příjem z pracovního poměru. K výdajům žalovaného ovšem nebyly zjišťovány žádné informace a nebyl žádný doklad předložen. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyly dostatečně posouzeny výdaje žalovaného. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalovanému poskytl z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o.z. Je nesporné, že žalobce vyplatil žalovanému v hotovosti 24 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil dosud celkem částku 35 884 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy soud proto zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouv