10 C 480/2022-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 11. 2015. 2. Z doručených důkazů, zejména smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 11. 2015 vyplývá, že na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce, a to společnost [právnická osoba] [obec a číslo] žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná v této smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18 361 Kč, jež představuje součet poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku za její poskytnutí ve výši 8 361 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a dalších uvedených poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 1. 2017. Z uvedeného smluvního ujednání bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila řádně a včas sjednané splátky, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 2. 2016. Ke dni 9. 12. 2016 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, přičemž dlužná částka činila 9 499,85 Kč a dlužný poplatek částku 7 561,15 Kč. Po tomto datu žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila část ve výši 224,71 Kč. Celá pohledávka pak byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností od 24. 6 2019, kdy postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, od té doby nebylo žalovanou na pohledávku nic uhrazeno. Žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 836, 29 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 381, 94 Kč a dlužné části poplatku ve výši 7 454, 35 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 930, 07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 728, 11 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 381, 94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 381, 94 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové částky předžalobní výzvou k plnění, která obsahovala základní skutkový i právní rozbor věci. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované bylo doručeno vhozením do schránky s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. 4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení tohoto zákoníku. 5. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a původním věřitelem společností [právnická osoba] byla dne 27. 11. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku, včetně poplatku ve výši 8 361 Kč, v dohodnutých týdenních splátkách. Na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila pouze část, jak je shora uvedeno. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti poskytnutou zápůjčku. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky a kartu zákazníka. 7. Je zřejmé, že žalovaná byla v prodlení s vrácením půjčky, kdy nehradila řádně splátky a zcela resignovala na jakýkoliv kontakt, jak s žalobcem, tak již předtím s jeho právním předchůdcem, ačkoliv jí muselo být z podepsané smlouvy zřejmé, jaké tato pochybení budou mít následky, a to včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení. Byla proto uznána povinou uhradit jak jistinu ohledně uvedené smlouvy, tak i kapitalizované úroky. 8. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 21. 1. 2017. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby, ve věci byly provedeny tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.