12 C 228/2023-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky 5. 1. 2022. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 24 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit tuto částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, nejpozději do 10.11.2023. Pro případ skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce byla sjednána okamžitá splatnost celé částky zápůjčky. Pracovní poměr žalovaného u žalobce skončil ke dni 31.10.2022. Žalovaný žalobci zaplatil pouze 6 000 Kč. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný potvrdil skutečnosti uvedené žalobcem. Je bez zaměstnání, byl vyřazen z evidence úřadu práce a neví, zda a jakými částkami bude dluh splácet. Dále uvedl, že se stará o svého otce, žije z příležitostných brigád a shání si zaměstnání. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce, že byla uzavřena mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 5.1.2022 ohledně zápůjčky ve výši 24 000 Kč. Účastníci sjednali měsíční splátky po 2 000 Kč. Pro případ ukončení pracovního poměru žalovanému u žalobce dohodou nebo jinou formou byla sjednána okamžitá splatnost celé zápůjčky. Z pracovní smlouvy účastníků z 1.11.2021 soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného u žalobce byl sjednán na dobu od 1.11.2021 do 31.10.2022. Z dohody o uznání dluhu ze dne 20.3.2023 soud zjistil, že žalovaný uznal z titulu uvedené zápůjčky svůj dluh vůči žalobci ve výši 19 000 Kč. Účastníci sjednali opětovně měsíční splátky 2 000 Kč počínaje dnem 20.3.2023 pod ztrátou výhody splátek. Dále byla soudu předložena předžalobní výzva k plnění ze dne 25.1.2023. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se právem domáhá úhrady zbývající částky zápůjčky. Ohledně výše dluhu nebylo mezi účastníky sporu. Z dohody o uznání dluhu je zřejmé, že žalobce svůj dluh ve výši 19 000 Kč vůči žalobci uznal. Ze skutečnosti, že ke dni jednání soudu činil dluh 18 000 Kč, pak je zřejmé, že žalovaný sjednané splátky nehradil a je právem žalobcem požadovat celý zbytek dluhu. Proto soud žalobě vyhověl. 6. Ve smyslu § 1970 obč. zák. byly přiznány žalobci také úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.. Žalovaný se dostal do prodlení den následující po skončení pracovního poměru u žalobce. 7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má tedy dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokátky žalobce za 3,5 úkonu právní služby podle § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. po 1 820 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby účast při jednání soudu dne 13. 9. 2023). K těmto úkonům náleží advokátce čtyři paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. po 300 Kč. Součástí nákladů je také náhrada za ztrátu času na cestě ze sídla advokátky k soudu ke shora uvedenému jednání za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a cestovné k tomuto jednání z Prahy do České Lípy a zpět. Advokátka cestovala z Prahy do České Lípy a zpět na trase dlouhé 196 km, automobilem Volvo, [registrační značka] s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,8 litru na 100 km. Podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí náhrada za jeden ujetý kilometr 5,20 Kč a cena uvedené pohonné hmoty za jeden litr je 34,40 Kč (cestovné je tedy 1 410 Kč) .Konečně advokátce náleží DPH ve výši 21 % z částky 9 580 Kč, tj. 2 012 Kč. Celkem takto vypočtené náklady činí přiznaných 12 392 Kč. 8. Soud nepovolil žalovanému k zaplacení dluhu splátky ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný ke svým poměrům nedoložil žádné listiny a z toho, co o svých poměrech před soudem uvedl, nelze dospět k závěru o možnosti povolit splátky. Navíc je zřejmé, že již v minulosti žalobce dohodl s žalovaným možnost splátek, žalovaný však této možnosti nevyužil.