12 C 280/2023-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené 1. 7. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce ještě dalších 12 888 Kč, které představují kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil pouze 4 000 Kč. Tato částka byla započtena částečně na jistinu úvěru, částečně na další sjednané platby. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze 4. 4. 2022 pak byla dílčí smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 2. 2023 pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 13 013,51 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 284 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 194,79 Kč, inkasního poplatku 2 314,29 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 081,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 2.9.2022 do 16.1.2023 ve výši 727,33 Kč, smluvního úroku za období od 2.9.2022 do 16.1.2023 ve výši 727,33 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky 217 Kč a dále přiznání smluvní pokuty za období od 2.9.2022 do 16. 1. 2023 ve výši 1 769,84 Kč. Součástí žaloby je také požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru od 4.2.2023 do zaplacení. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla uzavřena 1. 7. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí úvěru 15 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 27 888 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 15 000 Kč, úrokem ve výši 1 444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, platbou nákladů za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a částkou 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že celou částku úvěru převzal v hotovosti. 5. Z listiny označené„ žádost o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal 1. 7. 2021 o poskytnutí úvěru 15 000 Kč se splátkami po dobu 14 měsíců a uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 12 430 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3 000 Kč měsíčně, osobní výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 000 Kč měsíčně, v kolonce srážky ze mzdy, výživné je uvedena částka 1 200 Kč s tím, že„ použitelný měsíční příjem“ je 5 230 Kč. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze 4. 4. 2022 s dodatkem č.1 z 30.5.2022 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 1.2.2023 se seznamem postoupených pohledávek smlouvy a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2023 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. 7. Žalobce soudu předložil svou výzvu žalovanému k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] z 26.2.2023. Žalovaný byl vyzván k zaplacení 36 250, 28 Kč do 16.3.2023. Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 24. 5. 2023. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v žádosti o úvěr. Z měsíčního příjmu žalovaného 12 430 Kč byla odečtena částka 3 000 Kč na bydlení žalovaného, a na měsíční výdaje pak také 3 000 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Výsledná částka 5 230 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit 1 992 Kč na předmětný úvěr. Tyto údaje svědčí o zcela formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] z 1.7.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Ze smlouvy účastníků vyplývá, že žalovaný převzal v hotovosti od právního předchůdce žalobce 15 000 Kč. Po zaplacení 4 000 Kč tak zbývá k úhradě (po postoupení pohledávky žalobci) 11 000 Kč. Ohledně této částky bylo tedy žalobě vyhověno. 12. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky bezdůvodného obohacení také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění z 26.2.2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády. 351/2013 Sb. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 14. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.