12 C 282/2023-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 25. 3. 2022 ohledně 6 800 Kč mezi žalobcem a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit žalobci spolu s poskytnutými finančními prostředky také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši, poplatek za službu„ Klidné spaní“, poplatek za službu„ Presto“ a poplatek za službu„ Informační SMS servis“. Úvěr a další sjednané platby měla zaplatit do 24. 4. 2022, nezaplatila však ničeho. Žalobce žádá přiznání 6 800 Kč na jistině úvěru, částky 1 980 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za službu„ Klidné spaní“ 220 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 495 Kč a poplatek za službu„ Informační SMS servis“ 58 Kč. Dále se žalobce domáhá zákonných úroků z prodlení z těchto částek od 30.5.2022 do zaplacení a také přiznání smluvní pokuty (0,1% denně z jistiny úvěru) od 30.5.2022 do 28.8.2022 ve výši 612 Kč. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že byla účastníky uzavřena 25. 3. 2022 ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 6 800 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 9 084 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit do 24. 4. 2022. Uvedená částka je tvořena jistinou 6 800 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 1 980 Kč, poplatkem za sjednanou službu„ Klidné spaní“ 110 Kč měsíčně, za službu„ Presto“ 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ 29 Kč měsíčně. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 0 %. 5. Z listiny označené„ výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že u žalované byl uveden údaj o ověřeném měsíčním příjmu 14 539 Kč s tím, že pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou 4 000 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, na nezbytné výdaje není počítána žádná částka, na ostatní„ zbytné“ výdaje rovněž není uvedena žádná částka,„ vypočítané minimální výdaje“ pak jsou uvedeny 6 860 Kč a„ rezerva pro výdaje“ 500 Kč. Z této listiny vyplývá, že žalovaná uvedla svůj měsíční čistý příjem 30 001 Kč. V listině označené„ identifikované příjmy“ je uvedena výše ověřeného měsíčního příjmu 14 539 Kč s tím, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu s poznámkou, že„ případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem“. 6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 25. 3. 2022 byla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě poukázány částky 5 100 Kč a 1000 Kč a dne 3.4.2022 částka 700 Kč. Žalobce předložil soudu také svou předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě 3 dnů ze dne 10. 3. 2023 s dokladem o odeslání ze dne 10.3. 2023. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalované zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených ve shora uvedené listině. Je zde uveden měsíční příjem žalované 14 539 Kč, ačkoliv žalovaná uvedla 30 001 Kč (z předložených listin není patrné, jak a zda vůbec byl tento údaj doložen), zároveň jsou uvedeny měsíční výdaje 2 000 Kč na bydlení, 4 000 Kč na půjčky a„ vypočítané měsíční minimální výdaje“ 6 860 Kč, aniž by bylo zřejmé, z čeho tyto částky vyplývají a jak byly doloženy či ověřeny. To svědčí o zcela formálním přístupu žalobce k hodnocení úvěruschopnosti žalované. I kdyby tyto údaje byly pravdivé, je nepochybné, že žalovaná by nemohla ve lhůtě jednoho měsíce v této situaci zaplatit 9 084 Kč. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru ze dne 25. 3. 2022 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalované uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatila. Z přehledu plateb z účtu žalobce má soud za prokázané, že ve prospěch žalované byla poskytnuta částka 6 800 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) až ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 10. 3. 2023 Lhůta tří dnů stanovená v této výzvě skončila dne 18.3. 2023, když ve smyslu § 573 občanského zákoníku se má tato výzva za doručenou dnem 15. 3. 2023. Dnem 19. 3. 2023 se tedy žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 11,75 % ročně. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Žalobce měl ve věci převažující úspěch, má tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalované. Žalobci bylo přiznáno 6 800 Kč s příslušenstvím a jeho úspěch ve věci je tedy v 67 % předmětu řízení. Žalobcův úspěch ve věci převyšuje o 34 % úspěch žalované a žalovaná má tedy povinnost zaplatit žalobci 34 % nákladů řízení. Náklady jsou zde tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. po 300 Kč, 3 paušálními náhradami hotových výdajů advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. ke třem úkonům po 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k úhradě). Konečně advokátu náleží DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč Celkem takto vypočtené náklady činí 2 252 Kč. Z této částky shora odůvodněných 34 % je přiznaných 766 Kč.