12 C 293/2023-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představuje náklady za ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kterou provozuje žalobce. Žalovaný zde pobýval 3.6.2021 (za tento pobyt se jedná o 3 000 Kč), 28.8.2021 (za tento pobyt se jedná o 4 297 Kč), 20.1.2022 (za tento pobyt se jedná o 3 000 Kč) a 22.9.2022 (za tento pobyt se jedná o 3 000 Kč). Za poskytnutí lékařské pohotovostní služby žalovanému ve dnech 14.7.2021 a 28.8.2021 se žalobce domáhá dvou regulačních poplatků v celkové výši 180 Kč. 2. Opatrovník žalovaného uvedl, že je nepochybné, že žalovaný pobýval na záchytné stanici žalobce a že využil také jeho pohotovostní službu. Nesouhlasil však s přiznáním úroků z prodlení a nákladů řízení. Poukázal na to, že mezi účastníky byl veden u OS v [obec] spor pod sp.zn. [spisová značka]. Nejpozději v průběhu tohoto sporu a z vydaného rozhodnutí se musel žalobce dozvědět o tom, že žalovaný je v důsledku omezení svéprávnosti zastoupen opatrovníkem. Přesto žalobce nezasílal výzvy a příslušné listiny opatrovníku. 3. Podle § 89e odst. 1 zákona číslo 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle § 16a zákona č.48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění je pojištěnec povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. 4. V posuzovaném případě soud zjistil z vyúčtování regulačního poplatku [číslo] že žalovaný dne 28.8.2021 využil lékařskou pohotovostní službu žalobce, z vyúčtování regulačního poplatku [číslo] bylo zjištěno, že pohotovostní lékařskou službu žalobce žalovaný využil také 14.7.2021. Z vyúčtování plateb za zdravotní péči nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění bylo dále zjištěno, že za pobyt žalovaného na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici dne 3.6.2021 bylo žalovanému vystaveno vyúčtování [číslo] na částku 3 000 Kč, za jeho pobyt na této záchytné stanici dne 28.8.2021 mu bylo vystaveno vyúčtování [číslo] na částku 4 297 Kč za pobyt na záchytné stanici dne 20.1.2022 byla žalovanému vyúčtována částka 3 000 Kč, vyúčtováním [číslo] za pobyt na záchytné stanici dne 22.9.2022 pak byla žalovanému dokladem [číslo] vyúčtována částka 3 902 Kč. Uvedená vyúčtování byla předána žalovanému. Žalobce soudu předložil také předžalobní výzvu adresovanou žalovanému ze dne 12.6.2023. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce se právem domáhá po žalovaném úhrad za pobyty žalovaného v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici ve smyslu shora citovaného § 89e zákona č.373/2011 Sb. a také úhrady dvou regulačních poplatků podle § 16a zákona č.48/1997. Výše úhrad za pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici je stanovena v ceníku zdravotních služeb, poskytovaných žalobcem. Proto bylo žalobě zcela vyhověno. 6. Soud žalobci nepřiznal požadované zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, neboť faktury, od jejich splatnosti se odvíjí prodlení s jejich úhradou, nebyly doručeny opatrovníku žalovaného, i když žalobce ze sporu vedeného s žalovaným u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. [spisová značka] musel vědět, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti a že je zastoupen opatrovníkem. Doručením faktur pouze žalovanému, který je omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen samostatně nakládat s finančními prostředky nad 1 000 Kč týdně, není schopen spravovat své jmění, vyjma věcí v hodnotě do 1 000 Kč, není schopen samostatně jednat s úřady, dle názoru soudu nemohla nastat splatnost faktur. Proto byla žaloba ohledně příslušenství žalovaných částek zamítnuta. 7. Žalobce měl ve věci poměrně nepatrný neúspěch, a to pouze ohledně příslušenství žalovaných částek; měl by dle § 142 odst.3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že předžalobní výzva k plnění nebyla zaslána opatrovníku žalovaného, nýbrž žalovanému, ačkoliv skutečnost, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, byla žalobci známa z předchozího soudního sporu s žalovaným, nejedná se o řádnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst.1 o.s.ř. Proto soud úspěšnému žalobci náklady řízení nepřiznal. 8. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil soud žalovanému k úhradě dluhu splátky, a to s ohledem na to, že žalovaný není zaměstnán, dle sdělení opatrovníka pobírá pouze existenční minimum, popř. příspěvek na živobytí.