12 C 324/2023-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 15. 8. 2019 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 60 140 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 31 000 Kč, úrok za poskytnuté peněžní prostředky 5 270 Kč, odměna za administrativní činnost 6 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 17 670 Kč. Žalovaný se zavázal 60 140 Kč uhradit v 80 splátkách po 752 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 23 760 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, na sjednaný úrok, na poplatek za administrativní činnost a na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobce žádá přiznání 26 571,71 Kč na jistině a„ dlužných úhrad za služby“ ve výši 11 058,29 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 26 571,71 Kč (nesplacená jistina) od 26. 2. 2021 do 23. 3. 2023 ve výši 4 603,55 a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 20,74 % ročně) z částky 26 571,71 Kč od 26. 2. 2021 do 23. 3. 2023 ve výši 11 573,04 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 24. 3. 2023 do zaplacení. Smlouvou ze dne 23. 3. 2023 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 15. 8. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 31 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 60 140 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 80 týdenních splátkách po 752 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 31 000 Kč, úrokem ve výši 5 270 Kč, administrativním poplatkem ve výši 6 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 17 670 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 15 660 Kč z úvěru v hotovosti. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že část předmětného úvěru ve výši 15 340 Kč byla použita na zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel rovněž se společností [právnická osoba]) 5. Z listiny označené„ karta zákazníka“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru dne 15.8.2019, uvedl zde své osobní údaje (že je ženatý a má jedno nezaopatřené dítě). Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 14 660 Kč měsíčně, výdaje na bydlení v nájmu 2 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů 1 000 Kč měsíčně a osobní výdaje 7 000 Kč měsíčně s tím, že„ použitelný příjem“ je 4 660 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 23. 3. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 10.7.2023 s poštovním podacím lístkem. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. kartě zákazníka. Z měsíčního příjmu žalovaného 14 660 Kč byla odečtena částka 2 000 Kč na bydlení žalovaného a na jeho osobní výdaje pak 7 000 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka, který je ženatý a má vyživovací povinnost k dítěti. Výsledná částka 4 660 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátky na předmětný úvěr, které dosahují za měsíc částky 3 000 Kč Tyto údaje svědčí o zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, a to tím spíš, že polovina předmětného úvěru byla použita na předchozí, žalovaným nesplacený úvěr. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 15. 8. 2019 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen (po postoupení pohledávky) žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z obsahu smlouvy má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 31 000 Kč. Po zaplacení 23 760 Kč tak zbývá k úhradě 7 240 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené v oznámení o postoupení pohledávky z 19. 4. 2023. Výzva byla odeslána dle podacího lístku 19.4.2023, ve smyslu § 573 občanského zákoníku byla doručena 24.4.2023 a lhůta 10 dnů tedy uplynula 4.5.2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,25 % ročně. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud tedy o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.