12 C 328/2021-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 18. 5. 2017 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 35 322 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 20 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 2 800 Kč, odměna za administrativní činnost 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a částka 522 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. Žalovaný se zavázal 35 322 Kč uhradit v 58 splátkách po 396 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 3 000 Kč. Tato částka byla částečně započtena na sjednaný úrok, na poplatek za hotovostní inkaso a na platbu pojištění. Žalobce žádá přiznání 20 000 Kč na jistině a„ dlužných úhrad za služby“ ve výši 12 322 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 20 000 Kč (nesplacená jistina) od 29. 6. 2018 do 15. 1. 2021 ve výši 4 401,11 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 23,72 % ročně) z částky 20 000 Kč za období od 29.6.2018 do 15. 1. 2021 ve výši 12 281,69 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 16. 1. 2021 do zaplacení. Smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla uzavřena 17. 5. 2017 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 20 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 35 322 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 58týdenních splátkách po 609 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 20 000 Kč, úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem ve výši 4 000, odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] 522 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé částky úvěru v hotovosti. 5. Z listiny označené„ karta zákazníka žádost o zápůjčku“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí částky 20 000 Kč se splátkami po dobu 58 týdnů, uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 17 989 Kč měsíčně, další příjmy 4 200 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 500 Kč měsíčně a splátky úvěrů 1 400 Kč měsíčně s tím, že„ použitelný příjem“ je 12 789 Kč. Listina obsahuje prohlášení žalovaného, že je proti němu vedena jedna exekuce. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 1. 2021, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 12.2.2021 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému ze 13.5.2021 s poštovním podacím lístkem. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. kartě zákazníka. Z měsíčního příjmu žalovaného 17 989 Kč byla odečtena částka 4 500 Kč na bydlení žalovaného a na jeho osobní výdaje pak 3 500 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Údaj o dalším příjmu není nijak doložen. Výsledná částka 12 789 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátky na předmětný úvěr, které dosahují za měsíc částky 2 436 Kč, navíc v situaci, kdy je proti němu vedena exekuce (ohledně ní listina neobsahuje žádné údaje o důvodu exekuce a výši dluhu, který je vymáhán). Tyto údaje svědčí o zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 17.5.2017 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z obsahu smlouvy má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Po zaplacení 3 000 Kč tak zbývá k úhradě 17 000 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené v oznámení o postoupení pohledávky z 12.2.2021. Výzva byla odeslána dle podacího lístku 15.2.2021, ve smyslu § 573 občanského zákoníku byla doručena 18.2.2021 a lhůta 10 dnů tedy uplynula 1.3.2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., ke dni 2.3.2021 byla sazba úroků z prodlení 8,25 % ročně. Pokud žalobce žádal 8,5 % ročně, byla žaloba v této části zamítnuta. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.