12 C 349/2022-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání částky 17 076 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 11. 8. 2011 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 18 976 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 11 000 Kč a poplatek 7 976 Kč, který představuje úroky za dobu trvání smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se zavázal 18 976 Kč uhradit v 45 splátkách po 422 Kč týdně. Žalovaný svůj závazek nesplnil, když uhradil pouze část sjednaných splátek. Žalobce žádá přiznání 9 898,61 Kč na jistině a 7 177,39 Kč na poplatku. Žalobce se domáhá také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 9 898,61 Kč od 31. 8. 2011 do 17. 6. 2016 ve výši 3 684,38 Kč a dále od 18. 6. 2016 do zaplacení, přiznání kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 21 % ročně z částky 9 898,61 Kč od 21. 6. 2012 do 17. 6. 2016 ve výši 8 303,44 Kč a dále od 18. 6. 2016 do zaplacení. Smlouvou ze dne 17.6 2016 postoupila společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovaným žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud v posuzovaném případě zjistil, že byla uzavřena dne 11.8.2011 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 11 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 7 976 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že poplatek je vypočten jako„ součet následujících kalkulačních položek“: úrok 1 049 Kč, administrativní činnost 1 760 Kč a hotovostní inkaso splátek 5 167 Kč. Celkovou částku 18 976 Kč měl žalovaný splácet v 45 splátkách po 422 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 11 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 3 smluvních podmínek smlouvy o půjčce je sjednána úroková sazba z půjčky ve výši 21 % ročně. Zároveň je zde sjednáno, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V článku 11 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Podle článku 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazené celkové dlužné částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 17. 6. 2016 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 148 pod položkou [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému ze 7. 5. 2018 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 1 900 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 9 100 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. 7. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 23. 9. 2011 do 17. 6. 2016 a dále do zaplacení. Žalovaný se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 1 900 Kč dostal den po uplynutí lhůty pro úhradu 5. splátky a splatnost celé zbývající části půjčky nastala ve smyslu článku 11 smluvních podmínek smlouvy o půjčce dnem 23. 9. 2011 (žalovaný zaplatil pouze necelých 5 sjednaných týdenních splátek). Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 33/2010 Sb. Za období od 23. 9. 2011 do 17. 6. 2016 se jedná o 3 342,69 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení již za období od 31. 8. 2011 ve výši 341,69 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z částky 9 898,61 Kč a s úhradou této částky žalovaný od 31.8.2011 v prodlení nebyl, jak bylo shora odůvodněno ohledně počátku prodlení a jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“. 8. Zamítnut byl také požadavek žalobce na přiznání smluvních úroků 21 % ročně od 21.6.2012 do 17.6.2016 ve výši 8 261,64 Kč a dále od 18.6.2016 do zaplacení. S ohledem na sjednaných 45 týdenních splátek, byla doba trvání smlouvy do 28.6.2012. Ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek byla prodloužena až do doby řádného splacení závazků z této smlouvy. V článku 3 smluvních podmínek je však stanoveno, že v době prodloužení trvání smlouvy nebude jistina úročena. Po datu 28. 6. 2012 tedy nárok na smluvní úroky již právnímu předchůdci žalobce nevznikl. Přiznány byly proto pouze smluvní úroky ve výši 21 % ročně od 21. 6. 2012 (jak požadoval žalobce) do 28. 6. 2012 ve výši 41,80 Kč. 9. Pokud se týká částky 7 976 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 72 % z půjčené částky, poskytnuté na 45 týdnů) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 7 976 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 1 900 Kč ani částečně na tento poplatek. 10. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaný měl úspěch převažující a měl by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.