12 C 395/2022-41 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 5. 10. 2021 ohledně 9 000 Kč mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit žalobci spolu s poskytnutými finančními prostředky také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 430 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 165 Kč. Žalobce žádá přiznání 9 000 Kč na jistině úvěru, částky 2 430 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, poplatku za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč a poplatku za službu„ Presto“ 165 Kč. Dále žádá přiznání účelně vynaložených nákladů ve výši 1 575 Kč (paušální částkou 35 Kč za 45 dnů vymáhání pohledávky) a také přiznání„ smluvních úroků z prodlení“ 0,1% denně z částky 11 705 Kč od 5. 11. 2021 do 2. 2. 2021. Ke svým tvrzením předložil informační údaje o poskytovateli úvěru, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky, doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, autorizaci ověření totožnosti u žalovaného, smlouvu o spotřebitelském úvěru z 17. 4. 2021, doklad o výplatě poskytnutého úvěru a předžalobní výzvu k plnění z 25. 8. 2022. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že byla účastníky uzavřena dne 5.10.2021 ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 9 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 11 705 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit do 4. 11. 2021. Uvedená částka je tvořena jistinou 9 000 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 2 430 Kč a poplatky za sjednané služby„ Klidné spaní“ 110 Kč a„ Presto“ 165 Kč. 5. Z listiny označené„ výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ bylo zjištěno, že u žalovaného byl uveden údaj o ověřeném měsíčním příjmu 23 098 Kč s tím, že žalovaný uvedl příjem 30 000 Kč měsíčně, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovaným 7 000 Kč,„ vypočítané minimální výdaje“ 9 400 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 8 700 Kč, ostatní nezbytné údaje 0 Kč, ostatní zbytné údaje 2 000 Kč s tím, že ve společné domácnosti žijí dva nepracující členové a rezerva na výdaje je 700 Kč. 6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 5. 10. 2021 byla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě poukázána částka 9 000 Kč. Soudu byla předložena také předžalobní výzva k plnění ze dne 25.8.2022. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených ve shora uvedené listině. Je zde uveden měsíční příjem žalovaného 23 098 Kč, (z předložených listin není patrné, jak a zda vůbec byl tento údaj doložen), zároveň jsou uvedeny měsíční výdaje na půjčky 7 000 Kč a„ vypočítané měsíční minimální výdaje“ 9 400 Kč, aniž by bylo zřejmé, z čeho tyto částky vyplývají a jak byly doloženy či ověřeny. Při výdajích na bydlení 8 700 Kč je dle názoru soudu zcela nereálné, aby byl žalovaný schopen zaplatit ve lhůtě jednoho měsíce poskytnutý úvěr. Uvedené údaje svědčí o zcela formálním přístupu žalobce k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru ze dne 5.10.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z výpisu z účtu žalobce má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 9 000 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. Ve smyslu § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) až ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 25. 8. 2022. Dle poštovního podacího lístku byla tato výzva odeslána 25.8.2022, podle § 573 občanského zákoníku se má za doručenou dne 30.8.2022, dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty je 31.8.2022. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,5 % ročně. 11. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 12. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.