12 C 53/2023-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání částky 11 558, 86 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 20. 8. 2005 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba] [obec a číslo]) a žalovanou. Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 13 312 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 8 000 Kč a souhrnný poplatek 5 312 Kč. Žalovaná se zavázala 13 312 Kč uhradit v 52 splátkách po 256 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 1 753,14 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 6 946,43 Kč na jistině a 4 612, 43 Kč na souhrnném poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 11 558, 86 Kč od 27. 8. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši 13 516,58 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Dále žalobce žádal přiznání částky 8 453, 14 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 6. 2005 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba], [obec a číslo]) a žalovanou. Na odůvodnění této části žaloby žalobce uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 10 850 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 7 000 Kč a souhrnný poplatek 3 850 Kč. Žalovaná se zavázala 10 850 Kč uhradit v 31 splátkách po 350 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 2 396,86 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádal přiznání 5 453,64 Kč na jistině a 2 999,50 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 8 453,14 Kč od 13. 1. 2006 do 18.12 2020 ve výši 10 362,45 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Smlouvou ze dne 18.12 2020 postoupila společnost [právnická osoba] tyto pohledávky za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 4. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 6. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 20. 8. 2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 5 312 Kč. Celkovou částku 13 312 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 256 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 8 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 34, pod pol. [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované z 11. 11. 2021 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl smlouvou [číslo] žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila, jak uvádí žalobce, 1 753,14 Kč (jedná se o rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 6 246,86 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. 9. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 27. 8. 2006 do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 1 753,14 Kč dostala den po uplynutí lhůty pro úhradu 7. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb. Za období od 27. 8. 2006 do 18. 12. 2020 se jedná o 7 204,98 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení za toto období ve výši 6 311,60 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z 11 558,86 Kč a s úhradou této částky žalovaná od 27.8.2006 v prodlení nebyla, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“. 10. Pokud se týká částky 5 312 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 64 % z částky, která je poskytována na období 52 týdnů) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 5 312 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 1 753,14 Kč ani částečně na tento poplatek. 11. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 2. 6. 2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 7 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 3 850 Kč. Celkovou částku 10 850 Kč měla žalovaná splácet v 31 splátkách po 350 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 7 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek (předmětná pohledávka se nachází na straně 29, pod pol. [číslo]) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce i k této pohledávce doložil svou předžalobní výzvu žalované z 11. 11. 2021 s poštovním podacím lístkem a oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. 13. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl smlouvou [číslo] žalované půjčku ve výši 7 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila, jak uvádí žalobce, 2 396,86 Kč (jedná se o rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 4 603,14 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. 14. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 13. 1. 2006 do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 2 396,86 Kč dostala i zde den po uplynutí lhůty pro úhradu 7. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/94 Sb. Za období od 13. 1. 2006 do 18. 12. 2020 se jedná o 5 565,38 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení za toto období ve výši 4 797,07 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z 8 453,14 Kč a s úhradou této částky žalovaná od 13. 1. 2006 v prodlení nebyla, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“. 15. Pokud se týká částky 3 850 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí 55 % z částky, která je poskytována na období 31 týdnů) a také ve