12 C 65/2023-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 10. 10. 2021 ohledně 9 000 Kč mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit žalobci spolu s poskytnutými finančními prostředky také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 430 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 165 Kč a poplatek 29 Kč za službu„ Informační SMS servis“. Tyto částky měl zaplatit do 9.11.2021, zaplatil však pouze 2 870 Kč. Žalobce žádá přiznání 9 000 Kč na jistině úvěru, částky 2 430 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru, poplatku za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč, poplatku za službu„ Presto“ 165 Kč, poplatku 29 Kč za informační SMS servis, zákonných úroků z prodlení z částky 11 664, 43 Kč od 24.11.2021, účelně vynaložených nákladů ve výši 315 Kč (paušální částkou 35 Kč za každý den vymáhání pohledávky) a také přiznání„ smluvních úroků z prodlení 0,1% denně z částky 11 664,43Kč od 24. 11. 2021 do 21. 2. 2022“. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že byla účastníky uzavřena dne 10. 10. 2021 ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 9 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 11 734 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit do 9. 11. 2021. Uvedená částka je tvořena jistinou 9 000 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 2 430 Kč a poplatky za sjednané služby„ Klidné spaní“ 110 Kč,„ Presto“ 165 Kč a 29 Kč za„ Informační SMS servis“. 5. Z listiny označené„ výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]“ bylo zjištěno, že u žalovaného byl uveden údaj o ověřeném měsíčním příjmu 15 700 Kč s tím, že pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou 8 000 Kč, výdaje na bydlení jsou nulové, rovněž na nezbytné výdaje není počítána žádná částka, ostatní„ zbytné“ výdaje jsou uvedeny 3 000 Kč,„ vypočítané minimální výdaje“ 4 866 Kč. 6. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 10. 10. 2021 byla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě poukázána částka 9 000 Kč. Žalobce předložil soudu také svou předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě 3 dnů ze dne 25. 8. 2022 s dokladem o odeslání ze dne 25. 8. 2022. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených ve shora uvedené listině. Je zde uveden měsíční příjem žalovaného 15 700 Kč, zároveň jsou uvedeny nulové měsíční výdaje na bydlení, nezbytné měsíční výdaje nejsou uvedeny, zbytné výdaje jsou zohledněny částkou 3 000 Kč a„ vypočítané měsíční minimální výdaje“ 4 955 Kč, aniž by bylo zřejmé, z čeho tyto částky vyplývají a jak byly doloženy či ověřeny. To svědčí o zcela formálním přístupu žalobce k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru ze dne 10. 10. 2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z výpisu z účtu žalobce má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 9 000 Kč. Pokud žalovaný, jak je uvedeno v žalobě, uhradil 2 870 Kč, zbývá doplatit 6 130 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Ve smyslu § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) až ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 25. 8. 2022 Lhůta tří dnů stanovená v této výzvě skončila dne 2. 9. 2022, když ve smyslu § 573 občanského zákoníku se má tato výzva za doručenou dnem 30. 8. 2022. Dnem 3. 9. 2022 se tedy žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,5 % ročně. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.