14 C 283/2020-110 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 199 216,20 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 7. 10. 2010 smlouvu o zřízení a vedení Extra konta dle § 708 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě zřídila a vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 4. 2. 2019 a účet žalovaného zrušila ke dni 25. 2. 2019. Nepovolený debetní zůstatek ve výši - 345,42 Kč byl převeden na zvláštní účet žalobkyně a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení. Dne 24. 7. 2017 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpat úvěr jednorázově do 19. 8. 2017 a splatit jistinu úvěru nejpozději do 20. 7. 2020. Doba trvání úvěru byla stanovena na 36 měsíců s roční úrokovou sazbou ve výši 11,5% a RPSN ve výši 13,21%. Výše měsíční splátky činila 10 130 Kč, přičemž žalovaný byl povinen splácet od 20. 9. 2017 vždy ke každému 20. dni v měsíci. Žalovaný čerpal úvěr dne 24. 7. 2017. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, proto došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 191 920,78 Kč (jistina) a ve výši 6 950 Kč (poplatky) do 18. 6. 2019, žalovaný ovšem žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení nic netvrdil ani nedoložil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 7. 10. 2010 smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného eurový účet č. [bankovní účet]. 4. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 19. 7. 2017 požádal žalobkyni o poskytnutí jednorázového úvěru ve výši 300 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že účastníci dne 24. 7. 2017 uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč s čerpáním nejpozději dne 19. 8. 2017. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve splátkách po 10 130 Kč splatných k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 9. 2017. Dále si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 11,5% ročně. RPSN činila 13,21%. Žalovaný se zavázal žalobkyni hradit také pojištění ve výši 300 Kč měsíčně spolu se splátkami úvěru. Smlouva byla účastníky podepsána vlastnoručně. 5. Z interního účetního dokladu [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 7. 2017 schválila a provedla převod finanční částky ve výši 299 510 Kč (po odečtení poplatku za zpracování žádosti o úvěr ve výši 490 Kč) na účet č. [bankovní účet]. 6. Z periodického výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že na tento účet byl převeden debetní zůstatek z účtu žalovaného ve výši 345,42 Kč. 7. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného dopisem ze dne 3. 3. 2020 k úhradě dlužné částky adresovaným na adresu [adresa žalovaného]. 8. Z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu včetně doručenky soud zjistil, že dne 4. 2. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a sdělila žalovanému, že je povinen uhradit případný debetní zůstatek. Odstoupení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. na adresu [adresa žalovaného], přičemž žalovaný si zásilku nevyzvedl a ta se dnem 27. 2. 2019 vrátila zpět žalobkyni. 9. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek soud zjistil, že dne 25. 2. 2019 žalobkyně žalovanému oznámila, že ke dni 25. 2. 2019 byl zrušen jeho účet č. [bankovní účet], a to v důsledku zániku smlouvy o zřízení a vedení tohoto účtu ke dni 20. 2. 2019. Debetní zůstatek ve výši 345,42 Kč byl převeden na zvláštní účet žalobkyně č. [bankovní účet]. 10. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky online soud zjistil, že dne 5. 6. 2019 žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžitému splacení celého úvěru do 18. 6. 2019 ve výši 210 411,03 Kč v souladu se smluvními podmínkami, a to v důsledku prodlení žalovaného se splácením poskytnutého úvěru. 11. Dále soud učinil důkaz finanční historií úvěrového účtu, úvěrovými podmínkami, všeobecnými obchodními podmínkami a standardními evropskými informacemi o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Dle ustanovení § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění, smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Dle odst. 2 téhož ustanovení smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. Dle odst. 3 téhož ustanovení § 708 odst. 2, § 709 odst. 1 a 2, § 710 až 714 a § 715 odst. 1 až 3 se nepoužijí pro smlouvu o běžném účtu, která je smlouvou o platebních službách podle zákona upravujícího platební styk. 14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 24. 7. 2017 bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, resp. ve výši 299 510 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách po 10 130 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci (spolu s pojištěním ve výši 300 Kč měsíčně), počínaje dnem 20. 9. 2017. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, tj. nehradil smluvené splátky řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celého dluhu do 18. 6. 2019. Dále žalobkyně v řízení prokázala, že pro žalovaného zřídila a vedla ve smyslu § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy platném znění, běžný účet č. [bankovní účet], na kterém se žalovaný dostal do nepovoleného debetu. Žalobkyně od této smlouvy odstoupila a tím došlo k zániku smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu. Nepovolený debetní zůstatek ve výši 345,42 Kč byl převeden na zvláštní účet žalobkyně a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, přiznal žalobkyni dle § 2395 o. z. dlužnou jistinu ve výši 198 870,78 Kč a ve výši 345,42 Kč, smluvní úrok v požadované výši, když smlouvou stanovená úroková sazba ve výši 11,5% ročně není nepřiměřená a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně splnila svoji povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 748,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 969 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 6 000 Kč za 5,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, vyjádření ze dne 15.7.2021 (1/2 úkon), odvolání a účast na jednání ve výši 5,5 x 9 100 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 1 800 Kč (6 x 300 Kč), z náhrady za ztrátu času ve výši 600 Kč (náhrada za šest započatých půlhodin po 100 Kč za cestu ze sídla advokáta v [obec] do [obec] a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 4 advokátního tarifu), z cestovného ve výši 260 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 52 710 Kč ve výši 11 069,10 Kč. Pro úplnost soud dodává, že cestovné přiznal pouze ve výši ceny jízdenky ve veřejné hromadné dopravě dle informačního systému IDOS (130 Kč jízda autobusem), a to s ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně soudu do dne vyhotovení rozsudku nezaslal vyčíslení nákladů včetně kopie velkého technického průkazu.