15 C 198/2023-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 496,39 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela dne 16. 7. 2017 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Původní věřitel poskytl žalované bezúčelný hotovostní úvěr dne 16. 7. 2017. Úvěr byl poskytnut ve výši 10 000 Kč pevnou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaná se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenství ve 13 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od popisu smlouvy a poslední splátka k 16. 8.2018. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřenou mezi [právnická osoba] a původním věřitelem. [právnická osoba] uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností [právnická osoba] coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Dne 9. 6. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena na žalobce i pohledávka za žalovanou. Žalovaná strana na svůj závazek doposavad uhradila jistinu a zákonný úrok z prodlení přirostlý do zaplacení předmětné jistiny. Žalovaná strana dosud neuhradila smluvní úrok z dlužné částky v sazbě 25,85 % p.a. z částky 14 300 Kč od 17. 7.2017 do zaplacení jistiny, tedy 13. 11. 2020 ve výši 12 496,39 kč. 2. Žalovaná podala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a doslova uvedla:„ podávám odpor z důvodu, že se obávám z promlčení úroků“. Před soudem uvedla, že tímto textem mínila to, že ta společnost má nějakou lhůtu, ve které může ten nárok uplatnit a tato lhůta již uplynula. Dále před soudem potvrdila, že namítá promlčení nároku. Dále soudu předložila, elektronický platební rozkaz, vydaný zdejším soudem pod [číslo jednací] a rovněž předložila výpis ze svého účtu jako důkaz, že pohledávku uhradila dne 13. 11. 2020. 3. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 16. 7. 2017, smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná obdržela plnění ve výši 10 000 Kč a ve smlouvě potvrdila, závazek k úhradě úroku z úvěru, jak je shora tvrzeno. Na základě elektronického platebního rozkazu [číslo jednací] byla žalované uložena povinnost k úhradě dlužné částky 24 300 Kč a nákladů řízení. 5. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutková tvrzení žalobce, která žalovaná potvrdila a s ohledem na uzavřenou smlouvu, má žalobce nárok na úhradu sjednaného úroku z půjčky. Soud se ovšem zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaná vznesla. 6. Podle § 609 OZ věta prvá nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. 7. Podle § 610 odst. 1 OZ k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. 8. Podle § 629 OZ promlčecí lhůta trvá 3 roky. 9. V tomto případě se žalobce domáhá plnění za období od 16. 7. 2017 do 13. 11. 2020. V tomto případě se v tříletá promlčecí lhůta uplynula postupně, jak se úrok stával splatným. Celá pohledávka se stala splatnou 13. 11. 2020. Žaloba u soudu byla podána dne 16. 8. 2023. Veškeré úroky, které se staly splatnými před tímto datem jsou již promlčeny, protože promlčecí lhůta běží vždy ode následujícího po splatnosti jednotlivých úroků. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení má žalobce právo na úhradu plnění pouze za období od 16. 8. 2023 do 13. 11. 2023, kdy nárok ještě nebyl promlčený, a to ve výši, kterou soud vypočetl na částku 911,40 Kč, tj. úrok 25,85 % z částky 14 300 Kč O povinnosti k plnění soud rozhodl výrokem I. Úrok za období od 16. 7. 2017 do 16. 8. 2023 je již promlčený, žalovaná namítla promlčení, a proto soud nárok v této výši zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy dle úspěchu ve věci účastníků. V této věci je výrazně vyšší procesní úspěch žalované. Žalované ovšem v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.