34 C 174/2023-52 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 98 460,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 21. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] půjčenou částku a dále částku ve výši 59 419 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 43 174 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního splácení ve výši 10 875 Kč, pojištění ve výši 3 870 Kč), a to v 30 měsíčních splátkách po 3 648 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 46 000 Kč úrokem ve výši 24,24 % ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 22. 8. 2022. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny a poplatku žádá úrok ve výši 3 561,93 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 022,21 Kč, úrok ve výši 24,24 % ročně z částky 46 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná ke dni podání žaloby zdržovala na území České republiky na adrese [adresa], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel dne 21. 2. 2020 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 50 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 55 549 Kč, který tvoří úrok ve výši 43 174 Kč, odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního splácení ve výši 10 875 Kč, a dále pojištění ve výši 3 870 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 109 419 Kč v 30 měsíčních splátkách po 3 648 Kč, poslední splátka ve výši 3 627 Kč RPSN činila u této zápůjčky 74,29 %. Žalovaná úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná uhradila částku ve výši 4 000 Kč, která byla započtena částečně na úrok a částečně na poplatky. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je rozvedená, žije v nájmu, má základní vzdělání a má tři vyživovací povinnosti. Dále žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 10 532 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 37 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 7 100 Kč (externí splátky činily 2 500 Kč). Žalovaná pracovala jako výstupní kontrolorka na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky. 6. Z výplatních pásek za období listopad 2019 až leden 2020 soud zjistil, že v listopadu 2019 činil čistý příjem žalované částku 18 898 Kč, v prosinci 2019 částku 16 339 Kč a v lednu 2020 částku ve výši 15 449 Kč. Z ubytovací smlouvy včetně dodatku [číslo] soud zjistil, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] a [právnická osoba] smlouvu o dočasném ubytování, kdy společnost poskytla žalované ubytování jako své zaměstnankyni, a to do 30. 4. 2020. Z pracovní smlouvy včetně dodatku soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u [právnická osoba] a [právnická osoba] jako výstupní kontrolorka, a to nejprve na dobu určitou a posléze na dobu neurčitou, přičemž do práce nastoupila dnem 5. 1. 2018. 7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 13. 3. 2020 částku 4 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] postoupil dne 14. 12. 2022 na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována dopisem. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka. 8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotře