34 C 210/2023-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 17 343 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 11. 4. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 900 Kč, které byly zaslány na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále poplatek ve výši 3 543 Kč, a to do 15. 6. 2022. Žalovaný uhradil pouze částku 588 Kč. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny a poplatku žádá náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 900 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 443 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o zápůjčce a z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 11. 4. 2022 s žalovaným smlouvu a Dodatek k této smlouvě, na základě kterých žalovanému poskytla částku 10 900 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 3 543 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 14 443 Kč (10 900 Kč + 3 543 Kč) do 15. 6. 2022 RPSN činila u této zápůjčky 2 969 %. Žalovaný smlouvu o zápůjčce i její dodatek podepsal PIN kódem. Žalovaný uhradil částku 588 Kč. 4. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 16. 8. 2023 soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 11. 4. 2022 žalovaný a zároveň byly dne 11. 4. 2022 připsány na tento účet platby v celkové výši 10 900 Kč. 5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že dne 11. 4. 2022 žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] čtyři platby v celkové výši 10 900 Kč (1 400 Kč, 2 500 Kč, 1 000 Kč a 6 000 Kč). 6. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 24. 1. 2021 dorazila na účet žalobkyně z účtu žalovaného č. [bankovní účet] částka ve výši 0,01 Kč. 7. Z upomínky ze dne 22. 6. 2022 a z opakovaných výzev ze dne 6. 7. 2022 a ze dne 30. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 16 878 Kč (resp. 18 310 Kč, resp. 19 694 Kč). 8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly údajně ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak soudu nebyla žalobkyní předložena ani karta zákazníka ani žádné jiné listiny dokládající osobní a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možné dospět k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr zaplatit. 17. Vzhledem ke shora uvedenému žalobkyně neprokázala, že postupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, tj. neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit a soud proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o zápůjčce ze dne 11. 4. 2022 jako neplatnou. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 18. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalovaného (půjčeno 10 900 Kč, zaplaceno 588 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 10 312 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,75 % ročně z částky 10 312 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou (výrok II.). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 380 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů z