34 C 212/2023-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 16 586,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 25. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 197 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 25. 2. 2022 zesplatnila. Celkem žalovaná uhradila částku 18 107,20 Kč, která byla započítána nejprve na úhradu úroků, nákladů vymáhání a až poté na jistinu. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny ve výši 10 510,68 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč žádá kapitalizovaný úrok ve výši 5 257,64 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 176,25 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 510,68 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v žádosti o úvěr, které následně prověřila v dostupných registrech. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 25. 9. 2020 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (celkem 35 910 Kč) v 30 měsíčních splátkách po 1 197 Kč RPSN činila u této zápůjčky 190,43 %. Žalovaná úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná uhradila částku ve výši 18 107,20 Kč, která byla započtena částečně na úrok, na náklady na vymáhání a částečně na jistinu. 4. Z výplatní pásky za měsíc červenec 2020 soud zjistil, že žalovaná v tomto měsíci měla čistý příjem ve výši 26 738 Kč. Součástí této částky byla i mimořádná odměna ve výši 9 133 Kč hrubého. 5. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI bylo zjištěno, že žalovaná v roce 2020 mnohokrát žádala o poskytnutí úvěru, kdy byla odmítnuta v celkem 30 případech. Žalovaná v tu dobu dlužila celkem částku 751 977 Kč (6 úvěrů), celková výše měsíčních splátek činila částku 25 308 Kč. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, atp.). Jediný doklad, který byl soudu žalobkyní předložen, je výplatní páska žalované za měsíc červenec 2020. Čistý příjem žalované byl ve výši 26 738 Kč měsíčně, přičemž součástí této částky je i mimořádná odměna ve výši 9 133 Kč hrubého. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru půjčky v celkové výši 751 977 Kč, kdy součet měsíčních splátek všech úvěrů přesahoval částku 25 000 Kč. Žalované tak měsíčně nezbývala takřka žádná částka na živobytí a nemohla jí tak zbývat ani žádná částka na další splátku z předmětného úvěru. Žalobkyně žalované úvěr přesto poskytla a výše uvedeným faktem se blíže nezabývala (tj. chybně vyhodnotila úvěruschopnost žalované). Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze žádosti o úvěr) nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala a prověřila měsíční výdaje žalované (její náklady na bydlení, vyživovací povinnosti, apod.). 15. Pokud žalobkyně tvrdí, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou péči a řádně zhodnotila (po předložení dostupných dokladů), zda je žadatel o úvěr skutečně schopen úvěr splácet či nikoliv. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě pouze formálně a vycházelo pouze z údajů poskytnutých žalovanou a ověřením pouze příjmu žalované na základě jedné výplatní pásky, kdy další okolnosti zkoumány nebyly, je důsledkem takového postupu právní předchůdkyně žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy