34 C 256/2023-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 37 407,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 9. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] půjčenou částku a dále částku ve výši 27 655 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 19 282 Kč, odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč, pojištění ve výši 2 709 Kč), a to v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 9. 9. 2022. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 8 270 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina úrokem ve výši 22,08 % ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 10. 9. 2022. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 1 043,94 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 481,93 Kč, úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 17 730 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 730 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná ke dni podání žaloby zdržovala na území České republiky, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze Zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel dne 9. 12. 2020 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované v hotovosti poskytl částku 20 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 27 655 Kč, který tvoří kapitalizované úroky ve výši 19 282 Kč, odměna za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, odměna za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč a pojištění ve výši 2 709 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 47 655 Kč (20 000 Kč + 27 655 Kč) v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč RPSN činila u této zápůjčky 142,04 %. Žalovaná úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná uhradila částku ve výši 8 270 Kč, která byla započtena částečně na úrok a částečně na poplatky. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu, má základní vzdělání a má čtyři vyživovací povinnosti. Dále žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 19 794 Kč, další příjem domácnosti činí 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 9 200 Kč. Žalovaná pracovala jako svářečka na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 28. 2. 2021. Žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru předložila pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za měsíce říjen 2020 a listopad 2020. 6. Z nájemní smlouvy ze dne 10. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná hradí za byt měsíční nájemné vč. služeb ve výši 10 000 Kč. 7. Z dodatku [číslo] k pracovní smlouvě ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou do 28. 2. 2021. 8. Z výplatních pásek za měsíce říjen 2020 a listopad 2020 soud zjistil, že měsíční příjem žalované činil v měsíci říjnu 2020 částku 18 129 Kč a v měsíci listopadu 2020 částku 23 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] postoupil dne 14. 12. 2022 na žalobkyni pohledávku za žalovanou s účinností od 16. 12. 2022 a o tomto postoupení byla žalovaná informována. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 10. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výno