34 C 286/2023-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu zaplacení částky 18 113,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ Banka“) s žalovanou uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Banka za žalovanou zprostředkovateli úvěru uhradila kupní cenu za zboží či služby ve výši 17 054 Kč, a to převodem na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s pojištěním schopnosti splácet se žalovaná zavázala uhradit v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 546 Kč pod [variabilní symbol]. Celkově se žalovaná zavázala Bance splatit částku 19 656 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,46 % ročně a RPSN ve výši 9,89 % ročně. Před uzavřením smlouvy Banka řádně prověřila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a z dostupných veřejných databází. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto Banka dne 31. 3. 2023 prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaná Bance uhradila pouze částku ve výši 2 184 Kč, která byla částečně započítána na jistinu a částečně na úrok a poplatky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 21. 4. 2023. Žalobkyně nyní po žalované požaduje jistinu ve výši 15 388,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 388,40 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 460,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 460,08 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, úrok ve výši 1 577,38 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 15 388,40 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] z dopisu o schválení úvěru ze dne 27. 4. 2022 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 17 054 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 9,46 % měsíčně z dlužné částky a dalšími poplatky, formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 546 Kč. Žalovaná ve smlouvě uvedla, že žije s druhem v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, toho času byla na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činil 15 624 Kč, celkový příjem domácnosti činil 65 000 Kč, celkové náklady domácnosti činily 20 000 Kč a finanční závazky měla měsíčně ve výši 3 000 Kč RPSN činí 9,89 % Smlouva je podepsána oběma elektronicky. 4. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně za účelem vymáhání pohledávky po žalované jednou zaslala obyčejný dopis a jednou provedla cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované. 5. Z Celkového přehledu započtených splátek bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni splátky v celkové výši 2 184 Kč. 6. Z Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že dne 24. 2. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že došlo k zesplatnění celého úvěru z úvěrové smlouvy [číslo]. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby opět vyzvala k úhradě dluhu. Výzva byla žalované zaslána na adresu [adresa]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla Bankou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 21. 4. 2023. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 18. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému NRKI, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů žalované, atp.). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak soudu žádné takové doklad