34 C 307/2021-90 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 63 893,99 Kč s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 15. 10. 2015 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala ke dni 25. 3. 2020 částku 156 499,65 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z částky dlužné k poslednímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobkyně s účinností ke dni 31. 10. 2021 odstoupila od smlouvy. Dluh žalované ve výši 63 893,99 Kč se stal okamžikem odstoupení okamžitě splatným (jistina ve výši 56 421,60 Kč, úroky ve výši 5 448,47 Kč, náhrada nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, pojistné ve výši 974,72 Kč, smluvní pokuta za prodlení ve výši 449,20 Kč). Ačkoliv žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že řádně prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, a to prověřením osoby žalované v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dále porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalované se statistickými údaji MPSV a dospěla k závěru, že příjmy žalované po odečtení jejích výdajů postačují k úhradě pravidelných splátek. 2. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo vypátrat aktuální pobyt žalované, byl jí usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2023 č.j. 34C 307/2021-73 ustanoven opatrovník – [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátka. Ta při jednání soudu uvedla, že jí není znám postoj žalované a není zřejmé, proč žalovaná přestala úvěr hradit. 3. Z žádosti o klasický spotřebitelský úvěr ze dne 15. 10. 2015 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že účastníci dne 15. 10. 2015 uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr ve splátkách ve výši 5% z dlužné částky k poslednímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně 500 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Účastníci si dohodli výpůjční úrokovou sazbu ve výši 22,68%. Výše RPSN činila 31,14%. Z přihlášky k pojištění soud zjistil, že téhož dne se se žalovaná připojila do pojistného programu SOUBOR MASTER, který zahrnoval pojištění žalované pro případ úmrtí, invalidity III. stupně, pracovní neschopnosti atd. 4. Z odstoupení od úvěrové smlouvy soud zjistil, že dne 27. 9. 2021 žalobkyně žalované oznámila, že vzhledem k prodlení se splácením pravidelných splátek, odstupuje od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 10. 2021. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě celé dlužné částky ve výši 63 894 Kč, která se stala okamžikem odstoupení okamžitě splatnou. 5. Z výzvy k zaplacení a z výzvy k mimosoudnímu vyrovnání soud zjistil, že dne 1. 11. 2021 a dne 18. 8. 2021, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky. Výzvy byla žalované doručovány na adresu [adresa žalované]. 6. Z výpisů z úvěrového účtu za období od března 2016 do 17. 9. 2021 soud, že v průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaná vyčerpala celkem částku 147 320,65 Kč a zaplatila celkem 168 782 Kč. 7. Dále soud učinil důkaz sazebníkem pro úvěry platným od 11. 3. 2020, sazebníkem poplatků, produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry, všeobecnými obchodními podmínkami a dohodou o způsobu řešení sporu. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a), b) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání a věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně žalované otevřela ode dne 15. 10. 2015 úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, ze kterého mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky a žalovaná se zavázala platit žalobkyni pravidelné měsíční splátky v dohodnuté výši vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, tj. nehradila smluvené splátky řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila celý úvěr s účinností ke dni 31. 10. 2021 a vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celého dluhu. Žalovaná do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku nezaplatila, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni dle § 2395 a násl. o. z. částku 63 893,99 Kč, když smlouvou stanovená úroková sazba ve výši 22,68% ročně není nepřiměřená a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně splnila svoji povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 21 514,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 923 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 12 110 Kč za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění, účast na jednání, ve výši 3,5 x 3 460 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč), z náhrady za ztrátu času ve výši 600 Kč (náhrada za šest započatých půlhodin po 100 Kč za cestu ze sídla advokáta do [obec] a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 4 advokátního tarifu, z cestovného ve výši 1 454,50 Kč (paušální náhrada za cestu v délce 200 km k Okresnímu soudu v České Lípě a zpět osobním automobilem zn. Lancia Delta [registrační značka] při náhradě 1 km/ 5,20 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve výši 1 040 Kč, náhrada za spotřebované hmoty ve výši 414,50 Kč (průměrná spotřeba 4,7 l /100 km x 200 km x 44,10 Kč 1 l motorové nafty podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb.), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 364,50 Kč ve výši 3 226,60 Kč.