34 C 321/2022-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 601 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 24. 11. 2021 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč na její účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni uhradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně poplatku za čerpání úvěru ve výši 2 000 Kč. Dále si účastníci sjednali úrok ve výši 20 % ročně, který je v žalobě vyjádřen kapitalizovanou částkou 4 238 Kč a součástí žalované částky je rovněž částka ve výši 363 Kč za účelně vynaložené náklady. Žalovaná nesplnila svou povinnost k řádné úhradě úvěru a ke dni podání žaloby uhradila pouze 2 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se podrobně vyjádřila k posuzování úvěruschopnosti – vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v žádosti o úvěr a dále prověřením osoby žalované ve veřejně dostupných rejstřících, kdy o osobě žalované nenašla žádný negativní záznam. Vzhledem k tomu, že žalovaná tvrdila, že její měsíční náklady dosahují částky 5 000 Kč vycházela žalobkyně z údajů uvedených ČSÚ na jeho internetových stránkách, tj. že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti za rok 2020 činí přibližně 12 500 Kč. Žalobkyně vypočítala, že po úhradě měsíční splátky a průměrných měsíčních výdajů dle statistiky ČSÚ zůstane žalované k dispozici částka 5 254 Kč. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila. 3. Z předložených listinných důkazů (smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] výpisů z běžného účtu, výpisů z revolvingového úvěru za období od ledna 2022 do června 2022) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24. 11. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] kterou účastnice uzavřely na dálku prostřednictvím elektronických prostředků. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla převodem na bankovní účet žalované dne 17. 1. 2022 částku 5 000 Kč, dne 15. 12. 2021 částku 3 000 Kč a dne 20. 12. 2021 částku 2 000 Kč Tyto částky včetně příslušenství (poplatku za čerpání úvěru ve výši 2 000 Kč a sjednaného úroku ve výši 20% měsíčně z dlužné částky) se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila, pravidelné splátky žalobkyni nehradila (žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 2 000 Kč). Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala předžalobní upomínkou. Z výplatních pásek a formuláře (čl. 22) soud zjistil, že před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila příjem žalované, když zjistila, že její příjem v srpnu 2021 byl 16 783 Kč, v září 2021 byl 22 318 Kč a v říjnu 2021 byl 17 761 Kč. Žalovaná uvedla, že žije sama v domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, její čistý příjem dosahuje částky 21 000 Kč a její životní náklady dosahují částky 5 000 Kč měsíčně. 4. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), o revolvingovém úvěru, kdy žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, která byla zaslána ve třech platbách na její účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná na svůj dluh uhradila ve sjednané lhůtě pouze 2 000 Kč, a proto soud žalované uložil povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť považuje dle § 588 o. z. za absolutně neplatné ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru s ohledem na to, že výše těchto poplatků (2 000 Kč za čerpání úvěru, 4 238 Kč představující měsíční úrok ve výši 20% z dlužné částky a 363 Kč představující náklady na vymáhání) je s ohledem na výši poskytnuté částky žalované (10 000 Kč) zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. (výrok II.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 467,20 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 55%, neúspěšná v rozsahu 45%). Náklady sestávají ze zap