35 C 179/2022-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 17 308,08 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), byla dne [datum] uzavřena smlouva o [anonymizováno], v jejímž rámci bylo sjednáno vedení běžného bankovního účtu a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno]. Podmínky užívání kontokorentu byly uvedeny v Dispozicích ke smlouvě tak, že zůstatek na účtu žalované měl vykazovat kreditní zůstatek alespoň 1x v průběhu 180 dnů čerpání [anonymizováno], na účtu měl být měsíční příjem minimálně ve výši 50 % poskytnutého limitu aj. Žalovaná však překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek. Banka převedla debetní zůstatek ve výši 17 308,08 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet] a žalované zrušila poskytování kontokorentního úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a zůstatek byl úročen úrokem ve výši 30 % ročně. Původní věřitel postoupil svou pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Přestože byla žalované 17. 7. 2019 tato skutečnost oznámena a zaslána upomínka před podáním žaloby, neuhradila dosud ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastnice neměly proti tomuto postupu námitek. Soud vycházel při dokazování z listin předložených žalobkyní (smlouva o [anonymizováno], dispozice ke smlouvě, všeobecné obchodní podmínky banky, výpisy z účtu, oznámení o převodu dluhu na úvěrový účet, úrokový lístek a sazebník banky, smlouva o postoupení pohledávky, potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva), neboť žalovaná zůstala ve sporu pasivní. V posuzovaném případě soud zjistil, že smlouvu o bankovním účtu právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum], žalované byl umožněn debetní zůstatek na účtu na základě ustanovení všeobecných obchodních podmínek. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Z výpisu z účtu žalované byl zjištěn pohyb na účtu kontokorentu (dne 15. 2. 2005 z účtu odepsána částka 17 108,08 Kč, následně vznik dluhu za zaslanou upomínku ve výši 200 Kč). Z dopisu předchůdce žalobkyně žalované ze dne 17. 2. 2005 soud zjistil výzvu k úhradě dluhu s ohledem na zrušení produktu [anonymizováno] a zesplatnění celého dluhu. Smlouvou z [datum] vč. přílohy došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, jak dokládá poštovní podací arch. Dále byla žalované dne zaslána předžalobní výzva k plnění. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.„), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud žalobě plně vyhověl. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, netvrdila a tím spíše neprokázala, že žalovaný dluh nevznikl, že k jeho úhradě není povinna, nebo že jej již uhradila. Žalobkyně v řízení dostatečně tvrdila a prokázala závazek žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky na základě smlouvy o běžném účtu (tzv. kontokorent), tj. prostředky z vyčerpaného kontokorentu i poplatek ve výši 200 Kč, který sice nebyl stanoven smlouvou, ale odpovídá skutečným nákladům na zaslání upomínky žalované. Žalovaná na svůj dluh neplnil ani částečně, dostala se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smlouvy (zesplatnění dluhu) a žalovanou vyzvala dopisem k úhradě. Žalovaná dosud na vyčíslený dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a částka z návrhu žalobkyně, který soudu nepřísluší překročit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 495,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 308,08 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 335,60 Kč.