35 C 196/2023-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 18 877,4 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou částku 12 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 15 701 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 155 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil dosud pouze 11 238,8 Kč, a to po postoupení pohledávky na žalobkyni. Z celkové částky 27 701 Kč zbývá k úhradě částka 9 187,9 Kč na jistině a částka 6 422,7 Kč na dlužném poplatku. Celkový dluh tedy činí částku 15 610,6 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení z jistiny dluhu, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení žalované částky, a úrok ve výši 24,57 % ročně za dobu od data pro úhradu celého úvěru, částečně kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z téhož dne. 2. Žalobkyně se dále domáhá úhrady dluhu ve výši 3 266,8 Kč s následujícím odůvodněním. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli kapitalizovaný úrok ve výši 1 284 Kč a částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 2 254 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 301 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 1. 2020, celkem uhradil dosud pouze 10 271,2 Kč. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem z téhož dne. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 2 665,21 Kč a poplatku 601,59 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úhradu dlužného úroku v sazbě 28 % ročně a dlužného zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,25 % ročně, oba úroky počítány z jistiny 2 665,21 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) a zjistil, že dne [datum] byla sepsána mezi žalovaným, jako klentem, a společností [právnická osoba] Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 12 605 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 8 200 Kč a poplatkem za zpracování a péči o zákazníky ve výši 4 405 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění za částku 3 096 Kč. Splatnost celé částky 15 701 Kč byla sjednána na 24 měsíčních splátek po 1 155 Kč. Z listiny nazvané Zákaznická karta bylo zjištěno zkoumání poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy na základě výpisů z účtu, pracovní smlouvy a výplatních lístků. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní následně byla podepsána smlouva o postoupení žalované pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno. 6. V druhém uvedeném případě byla dne [datum] sepsána mezi žalovaným, jako klientem a společností [právnická osoba] smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 3 538 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 1 284 Kč a poplatkem za zpracování úvěru a péči o zákazníka 2 254 Kč. Splatnost celé částky 13 538 Kč byla sjednána na 45 týdenních splátek po 301 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní následně byla podepsána smlouva o postoupení žalovaných pohledávek. 7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 12 000 Kč a zavázal se zapůjčiteli uhradit zpět celkem 27 701 Kč ve splátkách v hotovosti. Poplatek se skládá z úroku ve výši 8 200 Kč, administrativního poplatku 4 405 Kč a pojistného ve výši 3 096 Kč. V druhém uvedeného případě byla mezi týmiž stranami uzavřena smlouva o úvěru pro částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem v celkové výši 3 538 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky, bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky ze dne 1. 6 2023 s poštovním podacím lístkem. Z přehledu plateb soud zjistil splátky žalovaného. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru, které je nutné posuzovat jako smlouvy spotřebitelské. Soud se nejprve zabýval prvně uvedenou smlouvou (bod 1. odůvodnění). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný měl vrátit částku celkem 27 701 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku (tj. 9 187,9 Kč na jistině a částka 6 422,7 Kč na dlužném poplatku), kterou žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 11 238,8 Kč. 10. Soud má ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný, i pojistné ve výši 3 096 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“ ve výši 12 605 Kč, který má připadat na kapitalizovaný úrok a úhradu hotovostního inkasa, resp. péče o zákazníka. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 100 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z formulářové smlouvy o zápůjčce také plyne, že dlužník dostane zapůjčenou částku v hotovosti pouze v případě, kdy se zaváže k úhradě hotovostních splátek dluhu. Historicky původní věřitel spojuje způsob výplaty a splácení dlužné částky stejným způsobem, přičemž jde o způsob, jak dlužníka přimět k volbě dražší (a pro věřitele výhodnější) varianty; to je soudu známo z jeho činnosti. Tento systém navíc podporuje zadluženost, když vychází z předpokladu, že dlužník, který již je v exekuci, nebude mít zájem o připsání zapůjčené