37 C 166/2023-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 15.3.2023 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 26 477 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 8.3.2022 s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 400 Kč, se splatností dne 7.4.2022. Z čerpané zápůjčky žalovaný neuhradil ničeho. Předmětem žaloby je jistina ve výši 14 400 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 681 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 896 Kč. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným dne 8.3.2022 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru či zápůjčce. Předložené smlouvy nejsou podepsány a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně žalobce finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedených platbách, z kterých vyplývá, že žalobce poskytl na účet žalovaného dne 8.3.2022 částku 2 900 Kč, dne 9.3.2022 částku 7 600 Kč a dne 10.3.2022 částku 3 900 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 14 400 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, kdy poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu byl takřka totožný.