38 C 174/2023-44 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou 8. 8. 2023 k Okresnímu soudu v Lounech domáhala vydání rozhodnutí, kterým jí bude přiznána částka 40 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému poskytla na základě jím podané elektronické žádosti se zkresleným rodným číslem úvěr ve výši 40 000 Kč, částka 13 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet a 27 000 Kč bylo použito na splacení předchozího úvěru. Žalobkyně poukazuje na to, že [název soudu] trestním příkazem ze dne 13. 7. 2018, č.j. [číslo jednací], rozhodl, že žalovaný se dopustil trestného činu úvěrového podvodu a způsobil jí škodu ve výši 40 000 Kč. Dne 19. 5. 2021 žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. 2. Žalovaný se k žalobě se nevyjádřil, ač řádně obeslán, k jednání se nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“)). 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. Z listiny označené jako Uznání dluhu [číslo] dohoda o splátkovém kalendáři (č.l. 5 – 6) bylo zjištěno, že žalovaný uznává, že mu byl vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne 21. 6. 2017 a zavázal se tento dluh splácet ve splátkách po 2 000 Kč. Z trestního příkazu [název soudu] ze dne 13. 7. 2018, č.j. [číslo jednací] (č.l. 7), bylo zjištěno, že žalovaný byl pod bodem 9) shledán vinným, že dne 21. 6. 2017 uzavřel se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] znějící na částku 40 000 Kč, při sjednání úvěru uvedl nepravdivou koncovku svého rodného čísla, záměrně zatajil, že je v oddlužení od 3. 4. 2017, byl si vědom své neschopnosti dluh hradit, úvěr mu byl poskytnut ve výši 13 000 Kč na jeho účet a ve výši 27 000 Kč na splacení předchozího úvěru, ve spojení s dalšími 9 skutky se tak dopustil trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku. Žalovanému byl uložen trest odnětí svobody 1 rok, jehož výkon byl podmíněně odložen na 3 roky. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 6. 2017 (č.l. 10 – 14) s přílohami (č.l. 14 – 22) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr znějící na částku 40 000 Kč, částka 27 000 Kč byla vyplacena na splacení jiného úvěru žalovaného u žalobkyně, částka 5 000 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele, částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně: 360 Kč na zaslání smlouvy, 60 Kč na lustraci v evidenci exekucí a 7 580 Kč na ostatní administrativní náklady žalobkyně. Úrok z úvěru činil 19% ročně, RPSN 32,73%. Podle přílohy č. 5 uzavřeli účastníci smlouvu o inkasní službě, která se nezapočítává do RPSN. Ze snímků internetového bankovnictví (č.l. 22 p.v. – 23) bylo zjištěno, že žalovaný se identifikoval při uzavírání smlouvy prostřednictvím platby z účtu [jméno] [příjmení]. 4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalovanému po sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 21. 6. 2017 celkem částku 32 000 Kč. Žalovaný byl odsouzen za spáchání trestného činu úvěrového podvodu, kterého se dopustil při sjednávání spotřebitelského úvěru se žalobkyní dne 21. 6. 2017. 5. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 6. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se ve smyslu ust. § 2991 bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně tím, že od ní získal majetkový prospěch ve výši 32 000 Kč bez právního důvodu, když při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru od žalobkyně získal finanční prostředky v celkové výši 32 000 Kč poté, co jí sdělil vědomě zkreslené a nepravdivé údaje. Žalovaný získal finanční prostředky trestnou činností, přesto ani u takové osoby nelze zcela pominout její ochranu, která žalovanému stále jako spotřebiteli náleží. Žalovaný sice uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu ust. § 2053 o. z., z listin předložených žalobkyní ale zřetelně vyplývá, že žalovanému v projednávané věci žalobkyně neposkytla více než 32 000 Kč, dalších 8 000 Kč použila totiž na svou administrativní činnost a tyto prostředky nebyly žalovanému nikdy k dispozici. Ve smyslu ust. § 135 o. s. ř. je zdejší soud jako soud civilní vázán rozhodnutím trestního soudu (Okresního soudu v Lounech) o tom, že byl spáchán trestný čin a o tom, kdo jej spáchal. Není zdejší soud ale vázán závěrem trestního soudu o výši škody, kterou bylo možné zjistit z listin předložených žalobkyní. Soud proto žalobě do částky 32 000 Kč vyhověl. Do částky 8 000 Kč žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný také o tuto částku na úkor žalobkyně obohatil. Poplatek jdoucí žalobkyni za administrativní úkony, z větší části neidentifikované, nemůže představovat obohacení žalovaného. 7. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, z 80%, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení snížené na 60%, na částku 6 360 Kč Náklady před snížením činí 10 600 Kč Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem 1 600 Kč, odměnou za právní zastoupení 8 100 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč.