38 C 401/2022-67 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 22. 3. 2016 smlouvu o úvěru a na jejímž základě mu dne 5. 4. 2016 poskytla částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 30 měsíčních splátkách po 1 894 Kč, efektivní úroková sazba byla sjednána ve výši 110,45% ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, proto dne 12. 8. 2018 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem 47 377 Kč. Žalobkyně se domáhá nové jistiny úvěru ve výši 9 007,23 Kč (dlužná původní jistina úvěru a přirostlý úrok), dále smluvních pokut ve výši 246 Kč, částky 12 254 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně a smluvního úroku ve výši 76,76% ročně za poskytnutí úvěru z částky 7 892,82 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2016 (č.l. 8-9, 14 -15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 56 820 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 1 894 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 110,44% ročně. Smluvní pokuty byly upraveny v čl. 12 a 13 smlouvy. Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 10) ze dne 6. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 25 000 Kč, byla v oznámení uvedena výpůjční úroková sazba 110,44% ročně pevná, v případě revolvingu 87,97%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 107,13%. Přiložen byl též splátkový kalendář (č.l. 11), kde byla uvedena celková výše měsíční splátky 1 894 Kč splatná vždy k 12. dni příslušného kalendářního měsíce. Z karty klienta (č.l. 12) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 30 splátek v celkové výši 47 478 Kč. Z předsmluvního formuláře (č.l. 19-21) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny„ Hodnocení klienta“ (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 16 313 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání, celkových výdajů ve výši 7 800 Kč, tvořených životním minimem 3 800 Kč a částkou 4 000 Kč zahrnující výdaje za nájemné, inkaso, dopravu a ostatní. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 3. 12. 2016 (č.l. 22) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jakožto zaměstnavatel, v návaznosti na pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2014, sjednala s žalovaným pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016. Z výplatních pásek za leden 2016 a únor 2016 (č.l. 25 p.v. - 26) bylo zjištěno, že žalovaný v této době dosahoval u svého zaměstnavatele čistého měsíčního příjmu ve výši 15 119 Kč a 17 508 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele z 23. 3. 2016 (č.l. 26 p.v.) bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného od září 2015 do února 2016 činil 17 917 Kč. Z výpisu účtu za leden a únor 2016 (č.l. 27) bylo zjištěno, že na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] přišly platby od zaměstnavatele žalovaného ve výši 15 068 Kč a 14 458 Kč. Ve výpisu z registru NRKI (č.l. 29) bylo pouze uvedeno skóre žalovaného 350. Z výpisů registru SOLUS (č.l. 33) bylo zjištěno, že žalovaný splatil poslední úvěr v tomto registru evidovaný v roce 2014. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 30) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 25 000 Kč. Z listiny označené jako Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek (č.l. 34-38) bylo zjištěno, že znalec ukazuje rozdílnou výši efektivní a nominální sazby dle frekvence splácení. Z výzvy ze dne 13. 7. 2018 (č.l. 18) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě úvěru. Z oznámení ze dne 12. 8. 2018 (č.l. 13) bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr, vyčíslila jistinu na 7 892 Kč, úrok z úvěru 1 114,41 Kč, smluvní pokuty 246 Kč. 4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 3. 2016 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 30 měsíčních splátkách po 1 894 Kč, s úrokem ve výši 110,44% ročně, RPSN činila dle žalobkyně 107,13%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce září 2015 až únor 2016 zjistila z výplatních pásek a potvrzení o příjmu, existenci a trvání pracovního poměru žalovaného z dodatku k pracovní smlouvě. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS a NRKI. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikate