38 C 51/2023-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 10. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě poskytla 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč bylo použito na provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17%. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, dne 25. 1. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila, nesplacenou jistinu dle žalobkyně tvoří částka 27 248 Kč, dlužný úrok 2 047 Kč, dluh na jistině 2 752 Kč. Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání 3 upomínek ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a částky 1 185 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, z účasti na něm se omluvil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 10. 2022 (č.l. 16-18) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho částka 2 500 Kč byla uhrazena zprostředkovateli. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč s datem poslední splátky 20. 11. 2024, úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 44,5% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. IV.2, za každý jednotlivý případ prodlení 499 Kč a dále ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z listiny označené jako čestné prohlášení„ Závazky spotřebitele“ a„ Výdaje spotřebitele“ (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své měsíční výdaje: na bydlení 12 000 Kč, splátky úvěrů 4 900 Kč; mzdu 31 000 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 14-15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (č.l. 33) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, vycházela z celkových příjmů domácnosti ve výši 52 000 Kč a výdajů ve výši 16 900 Kč. Z listiny označené jako„ Bonita smlouvy“ (č.l. 20 -21) bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 10. 2022 žalobkyni uhradil 1 Kč, žádnou splátku ve výši 1 600 Kč v období od 20. 11. 2022 do 25. 1. 2023 (které měly být původně hrazeny od 20. 11. 2022 do 20. 11. 2024) neuhradil. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalovaný na účet žalobkyně dne 11. 10. 2022 uhradil 1 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 23) bylo zjištěno, že na účet žalovaného žalobkyně dne 12. 10. 2022 uhradila 27 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 24) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] žalobkyně dne 12. 10. 2022 uhradila 2 500 Kč. Z emailu ze dne 11. 10. 2022 (č.l. 25) soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že byla schválena jeho žádost o úvěr. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 1. 2023 (č.l. 26) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě 32 047 Kč. Z podacího lístku (č.l. 26 p.v.) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně dne 25. 1. 2023 odeslal žalovanému zásilku. Z výpisu centrální evidence exekucí z 10. 10. 2022 (č.l. 29) bylo zjištěno, že proti žalovanému není žádná exekuce vedena. Z výplatních pásek z 4. 4. 2022, 3. 5. 2022 a 2. 6. 2022 (č.l. 30 – 32) bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý měsíční příjem v roce 2022 za březen 29 771 Kč, duben 70 004 Kč, květen 15 932 Kč. Z nájemní smlouvy (č.l. 33 p.v.) bylo zjištěno, že žalovaný užívá od 26. 6. 2020 byt 2+1 v [obec] s nájemným ve výši 9 574 Kč a zálohami na služby 1 426 Kč. 4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 11. 10. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 27 500 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 12 500 Kč, jehož součástí byla provize ve výši 2 500 Kč a úrok ve výši 28,17 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 44,5%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce březen - květen 2022 zjistila z výplatních pásek, výdaje žalovaného zjistila z prohlášení žalovaného a nájemní smlouvy. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z evidence exekucí. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované